Imperiální prezidenti se Zemanem neskončí. Přišel čas změnit ústavu
V lednu lidé zvolí jeho nástupce a očekávání jsou obrovská, protože žádný z dosavadní trojice nejvyšších ústavních činitelů nezdevastoval z titulu své funkce samostatný český stát tolik jako ten právě dosluhující.
V lidské rovině teď voliči poptávají někoho, kdo se nebude zpíjet a pak vrávorat nad korunovačními klenoty.
V zahraničněpolitické oblasti někoho, kdo nebude coby reprezentant unijního státu za dohledu Vladimira Putina tvrdit, že sankce, které proti němu přijala sedmadvacítka za anexi Krymu, nefungují a že ukradený ukrajinský poloostrov už prostě patří Rusům.
V domácí politice je zase poptávka po člověku, který by nezneužíval politických krizí ve svůj prospěch tak, jako to předvedl Miloš Zeman, když do premiérské funkce instaloval svého přítele Jiřího Rusnoka, třebaže ten se ve sněmovně nemohl opřít o žádnou stranu.
V bezpečnostních záležitostech Češi vyhlížejí někoho, kdo by nebyl spojen s korupčníky, které svým politickým patronátem kryje. A jimž je v případě dopadení připraven pomoci milostí tak, jako to letos prezident udělal v případě svého podřízeného Miloše Baláka.
A konečně co se ústavnosti týká, nechce už společenská většina na Hradě někoho, kdo bude blokovat nástupy i odchody ministrů, donekonečna držet v premiérském křesle spojence bez důvěry či již před volbami říkat, koho konkrétně pověří sestavováním příští vlády.
Miloš Zeman se pak už odmítal s konstitucí jakkoli zdržovat. Kde Havel jednal za zavřenými dveřmi a Klaus alespoň zachovával dekorum, on se škodolibým potěšením základním zákonem veřejně pohrdal a živil se veřejným pohoršením, které to budilo. Premiéra Babiše v roce 2018 zesměšnil, když jej donutil, aby mu černá na bílém nabídl ke jmenování ministrem zahraničí dvě jména. A celé republice se pak vysmál, když omilostnil správce lánské obory pravomocně odsouzeného za rozsáhlou korupci.
Podle některých zkrátka mnozí nemají Ovara rádi. |