Sólový GILMOUR mě nikdy nechytnul a novinka na tom zatím nic nezměnila. Výchozí podmínky měl skutečně podobné jako ANDERSON, v tomto ohledu je srovnání na místě: opatrná zvědavost a vědomě otevřená mysl posluchače. Takový ten stav, kdy si člověk strašně přeje, kvůli sobě i kvůli bardovi, aby to bylo dobrý, ale možnost průseru je stejně reálná. První cca tři čtyři poslechy též proběhly podobně: není to špatné, hm hm hm, uvidíme.
Jenže pak si mě ANDERSON přitáhnul a začal ve mně pracovat, digitál nedigitál. O výsledek už jsem se podělila v recenzi, že po albu v tuhle chvíli denně nesahám je dáno tím, že už jsem ho slyšela asi padesátkrát a je čas a nálada na něco jiného. Věřím, že se budu vracet, a je možné, že se moje vnímání promění. Velmi hypoteticky - je možné, že ve zvukově čisté verzi bude jásavosti už příliš, že ji malé zploštění tlumilo do "tak akorát" podoby. Ale to mě jen tak napadá, když si uvědomuju, co mi zatím vadí na druhé jmenované nahrávce.
GILMOUR mě po prvotním seznámení prostě přestal zajímat, neměla jsem chuť objevovat víc. Jsem ve své momentální fázi vývoje dost kritická i k albům PINK FLOYD, která měl pod palcem on. V dospívání jsem byla totálně na větvi z The Division Bell, které aktuálně vyšlo v době, kdy jsem kapelu začala objevovat, připadalo mi velkolepé, závažné, ohromně dospělé. Dnes se mi jeví jako až příliš usazené, hrající na efekt a na jistotu. Nabubřelá, velkolepá ne snad prázdnota, ale povrch je tady bohatější než nitro a to je průšvih.
No a u Gilmoura mi připadá, že nějak moc ztěžknul, je to jakési zastřené, zamžené, uprcatělé. Pamatuju si, že mi na první poslech připomenul posledního KNOPFLERa, který má v těch rozšmajdaných botách ale mnohem víc lehkosti, elegance a odpichu, i když se vlastně jen tak šourá. Oba jsou v projevu dost úsporní, což je působivé, ale GILMOUR se pro mě nějak ne a ne odlepit od země, vězí v ní příliš. Tyhle boty jsou zablácené a vlečou se za člověkem, který se tváří, že sděluje cosi zásadního, a přitom moc nemá o čem.
Tolik moje dojmy z pokusu o seznámení skrze digitál. Kvalitnější verze by mohla znamenat změnu, byl by to vcelku standardní průběh. Čili jsem mírně napnutá a večer ozkóšám, tahle muzika chce tmu. |