ABEL SELAOCOE - MANCHESTER ORCHESTRA - PRAHADovolím si malý report. Včera jsem byl po dlouhé době na větším koncertě (ty ještě větší, nebo opravdu velké už nechávám jiným). A vybral jsem si,myslím, docela dobře. Takhle široký žánrový průnik - podotýkám fungující - se jen tak nevidí. Hudba tohoto tělesa fúzuje od Afriky, přes orient až někam po Irsko, od renesanční komorní hudby přes jazz až k současné volné improvizaci. Tenhle celý balík v naprosto špičkovém provedení s nepopsatelnou energií a až neskutečnou dynamikou. Škoda, že jsem nemohl měřit DR, tohle číslo by teprve stálo za to.:-)
Hlavní protagonista se jeví jako velmi srdečný a upřímný člověk. Nebudu se moc rozepisovat o něčem, co cítím těžké předat slovy, sdělím jen, že jsem si to opravdu velmi užil a potěšilo mne, že stačila slabá hodinka a půl, včetně dvou svižných přídavků.
Také si dovolím (pozor Judith!) pochválit dramaturgii za to, že takové pěkné koncerty uspořádají. Škoda jen, že si někdo neuvědomil, že dělat takový koncert ve velkém sále Lucerny opravdu není dobrý nápad. Lístek jsem si koupil s plným vědomím rizika, především, že tento sál trpí velice špatnou akustikou a jestli si někdo myslel, že to zachrání tím, že postaví podium napříč, tak zvukově nevylepšil vůbec nic, navíc vytvořil naprosto nedůstojné podmínky pro nemalý počet diváků sedících po stranách, kteří viděli pouze polovinu ansámblu tak, že se mu museli dívat na záda. Také by si pořadatelé mohli uvědomit, že těleso pracující s takovou dynamikou, že během produkce by mohl být slyšet pověstný upadnuvší špendlík, nemůže odehrát jaksepatří v prostoru, jehož podmínky k přežití, jsou zaručeny pouze za silného hukotu klimatizačních jednotek. Stejně tak nevím, jak paní zvukařka sedící za pultem na galerii může mít ponětí o tom, co se zvukově děje v sále. Nebýt těchto lapsů, věřím, že bych si odnesl životní zážitek, protože co si budeme povídat, zvuk je pro přenos hudby stále naprosto zásadní. Takhle se musím smířit s tím, že takové koncerty zřejmě tady u nás stále ještě neumíme. |