Mít neustále na zřeteli, čeho jsou lidé schopni, může vypadat různě. Účelné využití historických poznatků vidím například v tom brát při tvorbě provozních směrnic (organizací typu vězení, ale i ústavy sociální péče a podobě) v potaz poznatek, že při rozdělování úkonů mezi různé osoby klesá schopnost eticky vyhodnotit dopad určitého jednání. Tedy že všude tam, kde se z člověka stává číslo či případ a na dozoru nebo péči se podílí více lidí, je značné riziko dehumanizace.
Proti tomu denně se týrat záběry ve zprávách, aby byl jeden v obraze, nejspíš nepomůže vůbec ničemu a člověka neúměrně vyčerpá. Protože dostupnost informací je velká zátěž, novinka několika málo posledních desetiletí. Empatie je vyčerpatelný zdroj a navíc jednání vedené vcítěním nemusí směřovat ke skutečnému řešení problému, na to je dnešní svět už příliš složitý. Mnohem efektivnější může být racionální vyhodnocení, kde problém vzniká. Je zkrátka potřeba přemýšlet, kvůli čemu má smysl zatěžovat si organismus silnými emocemi. |