Uvěznění Kapitána Mlhoviny je o hrdinovi, na jehož bedrech leží osud Galaxie, ale on prodlévá kdesi na její periferii na psychiatrické klinice na planetě Zemi. Výborně napsané, ale celkově je to spíše taková hořká pilulka.
První let je časovka, přičemž cestování do minulosti tu má zajímavé omezení, díky němuž je v centru povídky nepříliš obvyklá hrdinka. Krásný příklad nenápadně ovlivněné minulosti.
Nový pohled na Drakeovu rovnici trochu mate názvem. Ono to není moc o té rovnici, natož o novém pohledu na ni. MacLeod je ovšem mistrem ve vytváření různých verzí blízké budoucnosti, takže více než program SETI tu jsou nanotechnologie. Jelikož jde o vzpomínání sedmdesátníka, je tu také dost nostalgie a obdivu k mistrům science fiction, kteří ovlivnili celý jeho život.
Troufneš si na pětku? je skoro detektivka odehrávající se s výjimkou závěru ve virtuální realitě. Takže je v ní dost sexu (viz název), ale VR a sex k sobě asi prostě patří. Kdyby mi právě ten závěr nepřišel minimálně o třídu slabší, tak by se tahle povídka dala označit za skvělou. Takhle je jen dobrá.
Dva kroky do ráje je krátká povídka o vesmírném setkání dvou sester. Dobře napsaná a se slušnou pointou. Nejlepší domácí povídka čísla.
Cesta exodu je roztažená jako román a přitom se v ní nic neděje (subjektivní pocit). Jen poslední čtyři stránky jsou trochu čtivější, ale fakt se divím, že jsem se k nim vůbec prokousal. Ještě v polovině jsem přemýšlel o tom, jestli nebude lepší čtení nechat. Přitom ten příběh je dobrý, jen podle mne měl dostat výrazně jinou formu.
Liga rostlin je fantastická ekologická agitka, ale krátká a dobře napsaná.
Lýtečník je fantastická absurdita. Možná bych se mohl obdivovat, že autor takovouhle kravinu roztáhl na celou stránku, ale dřímá ve mně pocit, že jsem mohl těch deset minut věnovat něčemu, co by více stimulovalo moji fantazii (třeba zkoumání skvrn na zdi). Kdybych už dávno nevyplnil anketu na stránkách časopisu, tak bych tuto povídku uvedl mezi nejslabšími kousky v historii časopisu (ať to nevypadá, že mi vadí jen pan V. Z.).
Nůžky mezi kvalitou zahraničních a domácích povídek se opět povážlivě rozevírají. Ale pořád tu máme energickou Editu Dufkovou, která (byť na poli publicistiky) suverénně přebíjí cokoli z českých povídek. |
Registrace nového uživatele 
