Sven: Nenapadlo náhodou nějakého konstruktéra z doby perkusních revolverů udělat trochu větší díru v pistonech a tím tak rázem získat zbraň s automatickým napínáním kohoutu...
No, asi napadlo (ony tehdy lidi napadaly nejrůznější věci), ale lze předpokládat, že to obratem taky vyzkoušel, a zjistil, jaká je to blbina. Automatisované revolvery existují (dohromady asi dva, myslím, ale mohl jsem něco někde přehlédnout :)), a šmahem všechny bez jediné výjimky jsou nanic. Výhodou revolveru je jednoduchá absolutně spolehlivá mechanika, jejíž chod naprosto nijak nezávisí na střelivu, což u těchto pokusů jaksi.... ehm.
JJ: Dotyčný měl brýle, takže oči OK
Jde o našeho společného dobrého kamaráda, jenž si šikovně nabil do svého vlastního Schmidt-Rubina nesprávný náboj? :) Ja, to bylo celkem vtipné. Ale svým způsobem mne potěšilo potvrzení toho, co psal opakovaně Hatcher, a co já postupně přijal za pravidlo bezmála stejně silné, jako je Cooperova čtveřice – zásadně nikdy nestřílet bez brýlí. Při střelbě v brýlích naproti tomu risiko jakýchkoli problémů je sice nenulové (obzvláště v Polsku :)), leč daleko menší, než kupříkladu dejme tomu při práci s cirkulárkou :)
Sven: Pistony přece u ranných revolverů byly spíš kolmo k ose hlavě, jestli se nemýlím...
Mýlíš. Jedna věc je, že netuším, kolikaranné revolvery máš na mysli... nebo že by to snad spíše byly výrobky rané? :)
Každopádně samozřejmě netuším, kdo všechno co všechno zkusil; ale za zcela typického zástupce raných perkusí lze považovat Patersona, a ten má (stejně jako úplně všechny ostatní perkusni revolvery, které se mi z hlavy vůbec vybavují) pistony v prodloužení hlavně.
A hlavně... je to v praxi děsně jedno :) Zápalka, pokud se něco pokazí, má mnohem spíše tendenci fouknout do stran, než přímo „dozadu“. Ostatně proto také perkusní pušky (kde je to mnohem blíž k gesichtu střelce a tedy důležitější) typicky mívaly kolem svých, v úhlu umístěných, pistonů dost výrazné ochranné límce, a to na obou stranách — vedle pistonu i na kohoutu:
|