Vlny jsou rozhodně nejlepší povídkou čísla. Autor nahodí námět, který by jinému spisovateli stačil na román, ale nezastaví se u něj, stále pokračuje a rozehranou situaci promýšlí za hranice běžné žánrové konkurence. I to prokládání příběhu legendami o vzniku člověka dává smysl.
Komín je vánoční horor o té bytosti, co na Vánoce leze do domů komínem. Čte se to dobře, ale přiznávám, že pointa mě poněkud zklamala. (Asi jsem holt čtenář odkojený Kingem a Barkerem, což je trochu modernější hrůza.)
Postavil zeď, aby ji zbořil je v autorově medailonku označena za steampunkový kung-fu western, a já bych stěží vymyslel trefnější označení. Můžete ho číst jako fantasy nebo western zasazený na planetu v nějakém paralelním vesmíru, pořád zbyde dobrý příběh a výborně vymyšlené hlavní postavy. Oba palce nahoru.
Pečeť v toku času je povídka Vladimíra Zábrodského. Hantýrka z období prusko-rakouské války mi nic neříká, hlavní postava mne nezaujala, její příběh mne nebavil a konec jsem nepochopil, ale přemýšlet o něm nehodlám. Doufám, že spisovatel V. Z. nemá doma sklep. Jako předčasné novoroční předsevzetí si dávám, že s jeho dalšími výplody už v budoucnu nebudu ztrácet čas.
Samuelův krok do neznáma je vyprávění s jedinou hlavní postavou, ovšem průběžně líčené ve dvou časových rovinách. Kupodivu začínáme v té pozdější a skončíme v té starší. Takže pointa se vlastně odehraje zhruba 25 hodin před začátkem povídky. Je to opravdu zvláštní přístup, jehož nevýhodou ovšem je snížená napínavost starší linie, jelikož je čtenáři jasné, že se v ní nemohlo nic nějak fatálně nepovést. Jméno z titulu povídky se poprvé objeví až na předposledním řádku, takže to vypadá jako nějaký špatný vtip. Povídka na mne působí dojmem, jakoby šlo o začátek něčeho většího, který autorka utnula pro vydání v časopise. Takových nakousnutých možností a najednou je tu konec, a my jen víme, jak se náš hlavní hrdina jmenuje křestním jménem (takže je to možná spoiler).
Celkově dvě výborné povídky, dvě dobré s výhradami a jedna výplň. |
Registrace nového uživatele 
