S prostinkými písničkami je to překvapivě složité. Vždycky pročítám reakce pod videy a bývá znát, že i klipy ustylizované do bezkrevna, jako tenhle černobílý s kozlí lebkou, vyvolávají bohaté emoce. Vybavuju si písničku z filmu Barbie, Billie Eilish - What Was I Made For. Kromě toho, že zazněla ve filmu (a dostala cenu Grammy), má vlastní hraný klip. Zpěvačka se u stolku probírá miniaturními oblečky, zafouká větřík a rozhází jí to, načež ona vše zase posbírá na hromádku a tváří se u toho smutně. Obří ohlas. Tisíc různých lidí "se v tom přesně našlo", ať už bojují s rakovinou nebo se trápí hledáním identity na prahu dospělosti. Diváci vyzdvihují symbolické vrstvy, metaforu lidského života a bohatost projevu zpěvačky, která je pravým umělcem, světlem dnešní doby. Vše korunuje komentář: "Jsem otec dvou dětí a válečný veterán. Nečekal jsem, že mě píseň tak dostane. Brečel jsem, jako už dlouho ne. Jsem rád, že mě moje holky do kina vytáhly." Pro každého je, zdá se, na tomto světě něco.
Kdo nevěří... |
Registrace nového uživatele 
