Mmmm, tak za mě Afrika, energie instinktivní a žitá, vtělená. Evropská klasika je příliš artikulovaná, je cítit vymyšleností, neoslovuje přímo. Tenhle blok mám i u jazzu, byť by byl sebeživelnější. Vnímám ho jako utvořený. Africké rytmy cítím v krvi. Z komplikovanějších hudebních struktur občas blízkostí zasvítí něco z židovské tradice, orientu, Indie, ale tohle je úplně nejvíc, každá buňka se rozpomíná. Talitakum mě vyplivlo na druhé straně a hnedle jsem jela znovu, vžíííí!!!Totální magnetizace. Ani nemám chuť mluvit sprostě :D nemám potřebu zážitek uzavřít a vlastně tím od sebe odstrčit, tohle si klíďo nechám kolovat. Mno, jako demonstrace účinku hádám stačí. Brou a brýtro! |