JudithVy nás dnes zásobujete..
Děkuji převelice.
WARHAUS 2024
Pana Devolverea si průběžně z novinky pouštím. Ustoupil od melodické zvlněné písničkovitosti a šel do rovných linií tanečních songů. Proč ne, to mu nechci brát, ale kouzlo se poněkud vytratilo. Působí to na mne anonymně a bez ducha. Když se vyskytne něco zajímavého, po čase se to ve skladbě většinou rozplizne, neboť se nedostaví rozvinutí, změna, nástup, zlom. Výjimku tvoří např. skladba Jim Morrison, ta je zdařilá svými kontrasty deklamování vs. sbory anebo prolínajícími se jazzově bluesovými motivy, takových je však na albu pomálu. Nemůžu nezmínit zvuk, který je stísněný, vyhřezlý jako vnitřnosti přejetého ježka na silnici. Škoda, tohle lze s potěšením poslouchat jedině z desky. |