K tématu srdečních zlomenin dodám citát, který mi vytanul. Jeho patos lze přičíst na vrub skutečnosti, že teď opravdu hodně poslouchám PENDRAGON, ale o to nakonec běží - takový Nick Barrett se nechal zasáhnout a proměnit. Díky tomu udělal alba jako Believe, Pure, Passion, Men Who Climb Mountains. Sedmimílové muzikantské kroky, jeden z nejzajímavějších vývojových veletočů neoprogových kapel vůbec. A nezáleží, jestli na začátku byla nějaká baba, život má tisíc způsobů, jak takové srdce opražit a vymnout z rozpuklých slupek.
Tohle napsala Louise Erdrich: "Život tě zlomí. Nic tě před tím neochrání, ani samota, protože osamocení tě zlomí také. Musíš milovat. Musíš cítit. Kvůli tomu jsi tady. Musíš riskovat své srdce. Jsi tady, aby ses nechal spolykat. A když se to přihodí, že jsi zlomený, zrazený, opuštěný nebo zraněný, či snad smrt brousí příliš blízko, posaď se k jabloni a poslouchej, jak jablka padají po hrstech, rozhazujíce svou sladkost. Řekni si, žes okusil, kolik jen šlo."
Life will break you. Nobody can protect you from that, and being alone won't either, for solitude will also break you with its yearning. You have to love. You have to feel. It is the reason you are here on earth. You have to risk your heart. You are here to be swallowed up. And when it happens that you are broken, or betrayed, or left, or hurt, or death brushes too near, let yourself sit by an apple tree and listen to the apples falling all around you in heaps, wasting their sweetness. Tell yourself that you tasted as many as you could. |
Registrace nového uživatele 
