Velikáni. LED ZEPPELIN jsou nejvíc, tam není o čem, a sólový PLANT mě baví, kam sáhnu. V mládí si zadivočet a k stáru zmoudřet je prostě lepší než naopak, v tomhle mou náklonnost těžce zkouší jiný Robert - FRIPP, který v osmdesáti začal s nahými fotkami... naštěstí zatím kytaru na patřičném místě udrží a moč zřejmě taky, no myšlenkou už si nejsem úplně jistá. Ale zdá se mi dnešním pohledem, že LED ZEPPELIN hudbě dávali hlavně osobitou interpretaci a energii, před obojím klobouk dolů, nicméně mnohem invenčenější a vynalézavější mi připadají třeba právě BLACK SABBATH; večer jsem dávala jejich debut. Tam je pod atmosférou, zvukem kytary a pěveckým projevem ještě mnohem víc. Celkově je pro mě nejsnadnější milovat URIAH HEEP, pokud tedy zůstaneme v sedmdesátkách. Snadné jako dýchání, a bez špetky pochyb. Málokdo dokázal být takto opulentní a citově exponovaný, aniž by sklouznul k nabubřelosti nebo kýči. Pořád je to pevné a v podstatě zdrženlivé, i v majestátním finále Demons And Wizards kupříkladu. S Byronem nemají slabou desku (hodně ráda mám třeba Sweet Freedom). Jeho sólovou tvorbu jsem zatím neokusila, dobré vědět!
DEEP PURPLE mi, jak vidno, nakonec vždycky nějak vypadnou. Bylo to tak v sedmnácti a je to tak i dnes. Čtvrtý míček už je příliš. |
Registrace nového uživatele 
