To pak dojdeme k tomu, že už hřešit myšlenkou prý je hřích a Bůh se mračí... ale když pak hříšnou myšlenku zapudím, není to doklad něčeho jako "duchovní síly" - že jsem nepodlehl pokušení?
Prý je správné a nejlepší hříšné myšlenky vůbec nemít... jenže ví ten, kdo hříšné myšlenky nemá, jak by se zachoval, až na něj jednou hříšná myšlenka přijde?
Pokud hříšné myšlenky zapudím a pokušení nepodlehnu, Bůh by měl být rád, že jsem nepodlehl... a on se prý mračí, že mám hříšné myšlenky a měl bych se kát? Zajímavé, zajímavé... |