Ono tenhle celibát... mám dojem, že snad ani apoštolové celibát nedodržovali, že si to církev až později vytáhla kdo ví odkud.
Ono to jsme pak i u toho - hříchem je dle církve i pouhá hříšná myšlenka?
Takže lepší je ten, kdo nezhřeší ani myšlenkou než ten, kdo myšlenkou zhřeší (svedl ho Pokušitel čili ďábel"), ale on pokušení přemohl, což dokazuje jeho duchovní sílu - nenechal se svést na cestu špatnou, dokázal to přemoci?
Zajímavé, zajímavé... tak proč vlastně hříšné myšlenky přemáhat, když jsem přeci zhřešil už myšlenkou?
Naopak snad - milý Pán Bůh všechno ví a všechno vidí, tedy ví i to, že mě sice Pokušitel sváděl, ale já jeho pokušení odolal... a za to by mě měl pochválit, ne chtít trestat za hříšné myšlenky a já abych se kál, že jsem pomyslel... to přece ne já, to mě Pokušitel sváděl, ale já pokušení (s Boží pomocí) přemohl! |