Zase trochu prog rockové edukace.
Po nějaké době se vracím k jedné skupině, která má v oblasti mého emocionálního nalaďování zcela jedinečné postavení. Je to ten druh interpreta, jehož tvorbě podléháte dlouhodobě plošně a jaksi mimoděk. Není to způsobeno něčím prvoposlechově atraktivním, jde o pozvolna působící pronikavé záření všeprostupujících paprsků, které vás nenápadně úplně promění. V tomto změněném stavu vědomí pak lze prožívat cosi zcela mimořádného. Kdykoli pak následně, třeba v odstupu několika let, po této hudbě zpětně sáhnete, objeví se to zas. Kouzlo, co působí vždy.
Zároveň ale zjistíte, že skupina je ztracená, internet je na údaje skoupý, Databáze krom výčtu alb mlčí. K transcendentálnímu zážitku z hudby se tedy přidá pocit tajemna až záhadna. Začínáte si být vědomi toho, že jde nejenom o unikátní hudbu, ale že samotná skutečnost, že se vám dostalo příležitosti ji poznat, je něco jako úděl šťastného hledače zážitků. V ten moment máte při poslechu pocity až zhmotněného zázraku. Přece jen objevitelskou touhou umanutého archeologa více nadchne objev něčeho zcela neznámého, než očekávaná relikvie na profláklém nalezišti.
Američany LANDS END jsem dlouho považoval z Brity, neboť tak jejich muzika zní. Zároveň je těžko zařaditelná, mají zcela svojský způsob práce s nástroji a melodiemi, ale to si člověk uvědomí až posléze. Musí nejprve poslouchat a poslouchat. Ne, nejde o avantgardu, nejde o experiment, nejde o zběsilé krkolomnosti, co vás ohromí po pár sekundách. Vůbec ne. Jde o pomalu se rozvíjející kompozice, které nesou ani psychedelické (ačkoli se to o nich občas píše), nejsou ani space rockové (i to se o nich píše), a už vůbec nejsou symfonicky progresivní, což se o nich píše zdaleka nejčastěji. Prostě ne.
Je to introvertní, do sebe zahalená hudba, co nespěšně předkládá své tóny a rozprostírá je všude kolem. Nestaví nic na efekt, nic nepředávkovává, nepřesycuje. Ukazuje jakostní materiál v jeho hebkosti a měkkosti, abyste se s ním potěšili, nedá vás rušit nějakými nepříjemnostmi. Způsob jakým poskytuje umělecký zážitek je rozechvívající, konejšivý, dramatický i tlumený. Neznám nic podobného, veškerá srovnávání se míjejí. Pokud bych je měl popsat, pak je v nich cosi z novovlnné romantické odtažitosti a klávesové rozšafnosti v prog rockovém hávu. DEPECHE MODE & TANGERINE DREAM & F-MARILLION..
Mírná tempa a tajuplné zasněné melodie vedou hodně posluchače ke srovnávání s PINK FLOYD, ale to je podle mého jen sklouznutí po pár vnějších názvucích, s hlubinou a podstatou hudby souboru to nemá společného nic.
Na LP nevydali nikdy nic, poslední album je 20 let staré.
LANDS END - Pacific Coast Highway (1994) 5*
Fantastický debut, zrovna dnes jsem si jej užil až do bezvědomí, v němž se stále nacházím..
LANDS END - Terra Serranum (1995) 5*
Dvojka je snad ještě lepší. První vrchol tvorby skupiny.
LANDS END - An Older Land (1996) 5*
Sbírka studiových zůstatků, co se nevešly na první dvě alba. Ovšem v přepracované a vrcholně svébytné formě.
LANDS END - Natural Selection (1997) 5*
Druhý vrchol skupiny a pro mne úplně to nej, co soubor vyprodukoval. Tohle album je zaručenou vstupenkou do ráje duchovních zážitků. Jedno z TOP alb mého života.
LANDS END - Drainage (1998) 5*
Jediný koncert, který naprosto nezbytně musím mít.
LANDS END - The Lower Depths (2005) 4*
Po přerušení činnosti ve prospěch TRANSIENCE nastal epizodní návrat. Skladby jsou trochu jinak postavené, hutnější. Změnil se i zpěv, opona mysterióznosti jest poněkud poodhrnuta. Asi nejkonvenčnější nahrávka skupiny.
V prakticky totožné sestavě ještě působil boční projekt TRANSIENCE, podobná muzička a taktéž nádherná.
TRANSIENCE – Sliding (1999)
TRANSIENCE – Primordial (2003)
Plánuji probrouzdat internety a sepsat bio i nahodit pár recenzí.
TAM doufám dnes večer dám komplet diskografie, neb CDs jsem nakoupil všechna.
Prozatím zkuste tohle:
LAND END - Soundcloud
Zde hlavní postava souboru basista Fred Hunter zpřístupňuje víc jak 2 hodiny materiálu souboru, plus příslib, že připravují něco nového. Akorát je to psáno před osmi léty a jediná nová věc, která se objevila je právě tato kompilace The Depravation of Semprini (2017).
Plus na Hunterově YTB kanálu je ke slyšení pár dalších nealbových věcí i s jeho komentářem. Zde se mimo jiné dozvídáme, že "limbo" skupiny je způsobeno hlavně geografickými otázkami, někdo je v USA, jiný v Brazílii a další zase v Asii..
LANDS END - YTB
LANDS END - Prog Archives
TRANSCIENCE - Prog Archives
RYM
Discogs |