John_McClane: V povídce víceméně chybí veškeré to drama, které je ve filmu - armáda tam sice figuruje, ale nakolik si vzpomínám, nejde tam o žádný potenciální celosvětový konflikt ani nic takového, ti vojáci tam prostě jsou jen od toho, aby zjistili, co ti mimozemšťané chtějí a proč, jestli jsou nebezpeční a tak podobně. Rozhodně tam není nic, co by byť jen vzdáleně připomínalo ten velkolepý (a poněkud přiblblý) závěr, kdy hlavní hrdinka posílá časem vzkazy sama sobě a tak podobně. Ta povídka je stylově úplně jiná, v zásadě se zabývá akorát tou lingvistikou a vlivem, jaký má ten mimozemský jazyk na hlavní hrdinku, snahou pochopit inteligentní bytosti, které uvažují a vnímají svět naprosto jinak než my (a co z toho plyne) a tak podobně. Mimozemšťané si na konci s lidmi povyměňují pár "darů" - aby se ukázalo, že jsme od nich nezískali nic, co bychom už sami neznali - a pak se prostě bez jakéhokoliv vysvětlení toho, proč sem přiletěli, zase seberou a odletí. Zůstane tu tak po nich vlastně jenom jejich jazyk a jeho prostřednictvím možnost, aby ti, kteří se ho naučí do té míry, aby ovlivnil jejich myšlenkové pochody, v podstatě viděli do budoucnosti, tak jako do ní viděli ti mimozemšťané (protože hlavní hrdinka v povídce není jediná, kdo tuhle schopnost během procesu analýzy toho mimozemského jazyka získal - týkalo se více lingvistů, kteří se na jeho dešifrování podíleli).
Ona je ta povídka taková hodně zvláštní - její pointou vlastně ani tak není to, co se v ní odehraje a jak to dopadne, ale jde spíš o ten zážitek z jejího čtení, jak společně s hlavní hrdinkou čtenář odhaluje záhady komunikace s mimozemskou civilizací a současně si začíná uvědomovat, že některé z předchozích pasáží té povídky mají ve skutečnosti jiný kontext, než jak to působilo. Je tím hrozně zajímavá - film na tebe tu hlavní pointu víceméně vychrlí najednou jako dějový zvrat, zatímco v té povídce to přinejmenším mně přišlo jako mnohem pozvolnější proces, který vlastně v hlavě čtenáře kopíruje to, co v rámci děje prožívá její hrdinka. Pokud tohle někoho neosloví (a nechce se mu třeba ještě navíc ani přemýšlet o nejrůznějších implikacích toho, jak vnímáme čas a svět my a jak ho vnímají ti mimozemšťané, a o dalších podobných věcech), tak není pravda až tak divné, že někomu přijde nemastná, neslaná a s otevřeným koncem - protože ten konec prostě otevřený je, ale jakkoliv to může působit zvláštně, tak zkrátka není tím, o co v té povídce ve skutečnosti jde, a vlastně na něm vůbec nezáleží.
Bohužel to teda taky znamená, že to na tebe takhle může zapůsobit IMO jedině tehdy, pokud neznáš ten hlavní zvrat, na kterém je to celé vystavěné. |