EU už umí brzdit migraci. Afričané končí v poušti a nebo v otroctví
„Myslím si, že Tunisko není odpovědné za to, co se děje. To Evropská unie nás nemá ráda. Proč jsou lidé ze subsaharské Afriky vnímaní jako odpad?“ ptá se osmatřicetiletý Kamerunec François. Na přeplněné lodi se pokusil přeplout moře už čtyřikrát, i se svou ženou a šestiletým nevlastním synem. Vždy ho námořní služby zachytily a vrátily zpět na tuniskou pevninu.
Někteří běženci však dopadli ještě hůř, než „jen“ bez prostředků na poušti. Devětatřicetiletý Kamerunec Moussa se ve vzpomínkách vrací do loňského listopadu, kdy se na libyjské hranici krčil v písku spolu s dalšími černošskými muži a sledoval, jak jiní rozhodují o jejich dalším osudu. O pár hodin dříve je policisté ve městě Sfax nahnali do bílých nissanů, jaké tuniské síly dostaly od Itálie a Německa mezi lety 2017 a 2023 na „boj proti pašerákům lidí a proti nelegální migraci a organizovanému zločinu“. V autech je pak odvezli k hranici. Tam se sešli s libyjskými milicionáři a převzali si od nich kufřík. Moussovi prý tehdy došlo, že ho prodali. Muži ve vojenské uniformě s útočnými puškami své „zboží“ následně převezli do malé špinavé cely v Al Assahu na severozápadě Libye. V malém prostoru se podle Moussy mačkalo na pět set lidí. Prostředníci mu nařídili, aby jim předal kontakt na svou rodinu v Kamerunu. Ta dostala na výběr – buď nám zaplatíte výkupné, nebo Moussa zůstane ve vězení. Zatímco podle jednoho z dozorců prý každého migranta koupili v přepočtu za zhruba 147 korun, Moussova matka musela sehnat téměř 23 tisíc, aby svého syna vykoupila. Trvalo jí to dva měsíce. Vzhledem k nelidským podmínkám v cele Moussa za tu dobu dostal svrab a vši. |