BATHORYPlynule pokračuji s Under The Sign Of The Black Mark (1987) a hrkoce to pořád, ale současně je album podstatně melodičtější a objevují se i náznaky monumentality. Připadá mi, že tady najeli na hlavní trať - cítím hodně z toho, co mám zažito jako bezpřívlastkový (ostřejší) metal, přitom je hudba jak osobitá, tak svěží, nic těžkopádného.
Ale nejzajímavější mi připadají posuny v náladě. Debut byl temně existenciální, osamělá duše v pustině. U dvojky jako by si duše uvědomila, že se na ni někdo dívá, ale ještě se v tom necítí moc dobře. Trojka je suverénní, uvolněná, kolečka promazané, jedem. Tohle album se mi líbí. A dělají tedy sedmimílové kroky, veliký vývoj. |