DREAM THEATER - Parasomnia (2025)Zvědavost nakonec převážila a taky si říkám, že bude fajn rozrušit i nějakou osobní komfortní zónu, když už jsem do ctěného osazenstva naprala Woldemorta. Obal sem nedám, je hnusný. A hudba? Země se nezachvěla, v nejlepších momentech mi novinka připomíná něco ze starší tvorby. Když mi po dohrání alba stream nabídl Metropolis Pt 1: The Miracle and the Sleeper, srdénko se hnedle jinak zatetelilo a proskočilo do jiné dimenze. Na Parasomnii vnímám pozitivně rytmickou průraznost, pulzuje to organičtěji než předešlé desky, ale jinak se tu až moc honí noty, speciálně na Rudessovy klávesy začínám být alergická. Nic to ve mně nerozechvívá. Relativně nejvíc asi závěrečná dlouhá kompozice, všechny ty vzlety a zákruty, naléhavost v hlase, ale nakonec si i tady připadám jako na kolotoči, který už dávno odjel v dál. Samá voda, žádná zásah. |