taipan [38961]: ještě mnohem víc, hlavně těch starých, opuštěných a nemocných, ta nucená izolace, segregace, stesk a smutek.
To je přesné. Neměli se stýkat ani členové rodiny, pokud spolu nežili v jedné domácnosti... a myslel někdo třeba na staré babičky a dědečky, pro které jediná životní radost jsou o víkendu vnoučátka či pravnoučátka?
Tohle jim tímhle "nestýkejte se s nikým mimo svou domácnost, pokud to není nezbytně nutné" šikana brala a nějaké "za měsíc je to určitě pryč"... co když si staroušci řekli "za měsíc tu už nemusím bejt, teď ani vnoučátka nemůžu vidět, no proč bych na tom světě měl bejt? Jestli se od vnoučat nakazím a umřu, to nevadí, ale aspoň si je užiju, teď tu sedím a koukám do zdi", psychicky to zabalili a jak to člověk psychicky zabalí, jde to do háje.
Takže tomu, že někteří lidi právě na tuhle nucenou izolaci, stesk a smutek zemřeli... ale zastánci opatření jistě řeknou, že "nezemřeli na koronavirus a to je dobře! A že zemřeli... tak v jejich věku to mohlo přijít kdykoliv..." a blabla.
Právě proto, že to může přijít kdykoliv, mi to bylo, je a bude jedno.
Mladej může, starej musí a nejhorší smrt je z vyděšení.
Jeden k tématu:
Jde koronavirus a potká poustevnika.
"Kam jdeš?" ptá se poustevník.
"Do České republiky, zabít tři sta lidí."
Po nějaké době se koronavirus vrací a poustevník na něj:
"Říkals, že jdeš zabít tři sta lidí. Ale zemřelo jich třicet tisíc! Jsi lhář!"
"Ale já nelhal," dotčeně na to koronavirus, "já opravdu zabil jen tři sta lidí. Ti ostatní umřeli strachy!" |