DesdichadoUž ti bylo mnohokrát řečeno (i např. taipanem), že to je čistě tvůj (a diaviův) problém. Pořiď si pípu a hul si doma, abys měl ten správný hospodský pocit. Anebo si rovnou pořiď (postav) hospodu v nějaké zaostalé zemi (třeba v Rusku), kde se kouří ve zdraví a stát to podporuje a užij si to.
Všem ostatním ten zákaz nejenže nevadí, ale přímo vyhovuje.
Znovu: my jsme beneficienty toho zákazu, jakkoli se nikdo z nás o takový zákaz nezasazoval. Já a patrně i kolegové či jiní lidé jsme si i v předzákazové době dokázali lehce poradit a pořešit si věc k vlastní spokojenosti. Jen upozorňujeme na to, že zákaz je principiálním torpédem do konceptu "Můj dům, můj hrad" a že nadšení, s nímž bylo vyslání tohoto zákazového torpéda vysláno u jistých lidí pomine, až bude vysláno nějaké zákazové torpédo i proti nim.
A že těch torpéd již bylo vypáleno a že jich je ještě mnoho nachystaných v komorách.
Z pozice listonoše třeba netušíš, že ve formulářích "Průzkum dodavatele" se krom dotazů na management kvality a ISO certifikaci objevují dotazy "Kolik elektromobilů používá vaše společnost jako služební vozidla a jakou část fleetové flotily tvoří elektromobily", či dotaz "Jaké je zastoupení žen ve vrcholovém vedení vaší společnosti?" nebo "Podporujete diverzitu a jak?"
Zatím je u nás! (na západě nikoli) doba, kdy si s ohledem na pozici firmy coby dodavatele mohu dovolit jako odpovědi napsat "1. do toho vám nic není, tato věc je předmětem firemního tajemství. 2. 100%, neb šéf říkal, že se po včerejší degustaci U Pinkasů cítí jako žena s PMS. 3. ano, podporujeme, jsme diverzanti." Tato doba končí a jak v občanském životě, tak i v tom firemním, se ti budou šťourat i v zádeli a "formátovat" vše. Pokud si rád posedíš u praskajícího krbu či pokud si rád opečeš buřta na ohni někde v přírodě, užívej si to, dokud lze. |