Desdichado 39196Zapomínáš (úmyslně?), že hospoda není tvůj obývák
Mám partu přátel a známých. Kooperujeme ve smyslu, že tu mi tento tamhle poseká trávník, jiný mi nachystá dřevo, tamten zas cosi udělá na baráku apod. Já zase rád vařím. Mám zahradu v japonském stylu, kde je i přístřešek, krb a je tam relax pobýt. Je to francouzským oknem napojené na obyvák, kam se dá zalézti, když je venku nevlídno. Pokud někdo z té party dorazí, dveře jsou otevřené a může pobýt. Časem jsem na papír hodil seznam 10 jídel, které když má někdo chuť, tak mám suroviny a není problém ho zasytit. Psi? No problem, vemte je s sebou. Cíga? Kuřte si dle libosti. Telka? Máme, dáme k dispozici. Jeli jsme v bártrové směně, ale jak se kooperace prohlubovala, řekli jsme si, že vyrovnání přehodíme do peněz. A aby kamarádi měli jistotu, že když dorazí, bude tzv. otevřeno, řekl jsem jim, které dny a odkdy dokdy a toto držím. A ono se to nějak rozneslo a kamarád mého kamaráda je také vítán. Pokouří se, pojí se, pokecá se, je pohoda. A aby byla vrátka do tohoto světa lépe k nalezení, udělal mi známý ceduli "U Švehlů" a dovnitř může kdokoli, kdo s dobrým úmyslem přichází.
Stvořil jsem tak koncept, "hospodu", dle svého gusta a nepotřeboval jsem k tomu jediného úředníka, jediné omezení, nepotřeboval jsem k tomu žádný dohled, žádnou buzeraci. Kdo chce, ať přijde. Komu to nešmakuje, najde štěstí jinde - tisíc lidí, tisích chutí.
Takhle jednoduché to je, resp. takhle jednoduché to má býti.
A teď se těším na ten pytel komplikací ve smyslu, že bez zákazů, příkazů, direktiv, vyhlášek, kontrolních kontrol, toto vůbec nemůže existovat, protože trh o nic takového nemá zájem.. |
Registrace nového uživatele 
