Už delší dobu chci napsat o dvou kapelách (no, o více, ale musím to dávkovat.. :)), které považuji pro sebe za stylotvorné. Akorát se k tomu nemůžu dostat. Připomenul Mistr slava svým VISIONS OF THE EMERALD BEYOND. Tak aspoň heslovitě.
VISION FIELDS
SALEM HILL
Obě tyto skupiny jsem pořizoval na CD v dobách velice časné existence internetu, kdy nebylo možné si něco zkušebně poslechnout, a daleko více se spoléhalo na písemné informace od osvědčených prodejců. Mělo to své kouzlo, protže šlo o opravdové objevy. Navíc, devadesátky byly obdobím nového nadechnutí progresivního rocku včetně veškerých možných fusion, a to dávalo naději na vznik neobyčejných výtvorů. Mnoho hudebních projektů té doby se do mne otisklo jako neopakovatelné a nenapodobitelné vzory, jež si vždy rád a s nostalgií připomínám.
VISION FIELDS
Zcela neznámý německý projekt, který mi doslova učaroval od prvního poslechu. Vydali celkem při alba, každé obsahuje trošku jinou muziku. Většinu autorské práce i hudebních nástrojů obstarali multiinstrumentalista Johan Daansen a producent Peter Hauke. Vystřídala se kupa hostů, z nichž nejznámější je bubeník Curt Cress, který hrál opravdu s kdekým.
Disky jsem si kupoval hned jak vyšly. Dodnes si pamatuji, jak mne tahle muzika brala. Je v ní spojeno drama s velkou uvolněností, elektronika s nezkreslenou lidskostí, melodie filmově zamyšlené. Až dojemně krásné. Ani dnes se o nich toho moc nedočtete, o to raději je zde vzpomínám.
Vision Fields (1988)
Voices (1990)
SALEM HILL
Progresivní Angláni, co nikdy neprorazili. Nahráli v období 1992-2014 devět alb a jeden živák. Na jejich tvorbě je zajímavé především to, že vůbec nejde o čistokrevný progrock, už vůbec ne neo-prog, ale ani nejde o obyčejný rock. To asi nebylo pro mnoho posluchačů komfortní. SALEM HILL dělali velice různorodá alba, dokázali vytvořit nahrávku se čtyřmi dlouhými kompozicemi, přičemž hned předchozí obsahovala 15 rockových songů. Ostatně, na tato témata se zamýšlejí i na svých stránkách, tady nad proměnlivostí vlastní hudby a nad tím, co je to skutečná progresivita.
Za mne opět kusanec skutečné tvůrčí originality a spontánnosti, která se neschovává za křoviska plytkého pidlikání a jalových předváděček prstolamů. Zde dominuje to jediné podstatné - schopnost vytvořit ve vnimateli výsostný pocitový zážitek.
Be (2003)
Mimi's Magic Moment (2005)
Homepage |
Registrace nového uživatele 
