DAAL
Tak ne. Prošel jsem si svůj posluchačský deníček a poslechnul výběry z různých alb. Došlo mi, proč jsem tuto skupinu vyškrtnul z oblasti svých zájmů, dnes to považuji za ověřené.
Nosný materiál jejich skladeb přichází z oblasti ambientní elektroniky a je ho tam tolik, že občasné ozvláštnění důraznějším riffem či rytmem nepřináší do rozsáhlých zvukových planin dostatečnou dávku zpestření. A že by toho bylo třeba jako soli. Ono je to chvilku zvukomalebné a příjemné. Pět minut. Možná deset. Potom nahrávka začíná být únavná. Chybí zpěv, chybí hlubší struktura, nedostává se tematických změn ani nápadů, co by dokázaly zaujmout. Přijde mi to jako prvotní nához pokusných zvukoploch, co se nikomu nechtěly dokončovat pro zjevnou marnost. Tak je nechali jak byly a rovnou vydali. Ne-e, todle nejde.
Tadyk dávám své dřívější deníčkovské postřehy:
DAAL - Decalogue Of Darkness (2018) DR11
DAAL - Navels Falling Into A Living Origami (2018) DR10
Obě jejich letošní nahrávky se vyznačují stejnými vlastnostmi. Dlouhé nudné plochy S Mellotrony a spoustou dalších kláves. Plochy bez vrcholů a změn. Nudné preludování, zcela bez emocí, spím u toho.
1*
DAAL - Daecade (2020)
Letos vyšlo album k desátému výročí souboru. DAAL se mi minule moc nelíbili, a ani teď se to nezměnilo. Chvilku to jde, ale jak se ty plochy rozprostírají od nekonečna k nekonečnu, usínám. Takové Mellotronové zívání furtdokola, neba. Té muzice chybí tělo, je to jen rozmáznutý duch. Vzhledem k tomu, že se má jednat o to nejlepší, co ansámbl vyprodukoval (plus jedna nová skladba), je výsledek tristní.
1* |