| LORD VIGO - Walk The Shadows (2025) DR12 DR_SNOP DVR-3Enojyuju. Album jsem si před časem na Bandcampu pustila a hudebně nezaujalo. Na tom se nic nezmění ani po poslechu ripu, pár větami ale dojmy zachytím. To, co se line z reproduktorů, bych v prvních vteřinách popsala dvěma slovy: přesné a diskrétní. Jako servis skrytý tak, že ho člověk vůbec nevnímá, jen se před ním objevují další a další talíře, příbory, na co si jen pomyslí, zcela neviditelně a neslyšně. Nikde nic neruší, nevyčuhuje žádná kladka, lanko, jen obláček pěny vykrojený volnou rukou se zhmotnil před nosem, jakoby odnikud, a v té pěně jsou vysoustružené karavany s nákladem koření pod žhavým sluncem. Již dříve jsem Antonyho snahu o dokonalý zvuk popsala jako odstraňování překážek mezi posluchačem a hudbou a příměr stále sedí. Ve srovnání s předešlou generací ripů mi výsledek připadá zvonivější, ráznější - méně hladký, méně splývavý, zkrátka přesný. Každý tón je odeslán na svoje místo v prostoru a ani o vlas dál. Tím, jak je vše ostře přítomno, mi výsledek připadá o něco náročnější na pozornost, zaměstnává mě víc, ale tady se asi dojem ze zvuku nedá oddělit od přítomné hudby... která mě nebaví až irituje. Diskoška. Hezky rozmáchlá, pevná, halekavá i dusavá tak akorát, ale vtíravá a přitom jaksi studená. Tohle není můj namražený panák Jägermeistera, je mi líto. Děkuji každopádně velmi za exkurzi na vrchol mrakodrapu! |
Registrace nového uživatele 
