První část mnou přeložené vzpomínky od jednoho fanouška z oficiálního fóraKaždý den ráno, ihned jak vstanu, zapínám počítač, abych si přečetl doručenou poštu. Dnes na mě čekal nový e-mail od mého dobrého ruského kamaráda Olega. Potěšilo mě to, protože napsal po delší době. Navíc zprávy od něj jsou vždy skvělým počtením.
Tentokrát tomu tak nebylo.
Mírně řečeno, zůstal jsem jako opařený – „počkat, tohle nemůže být pravda“. Jenže jsem věděl, že ačkoliv Oleg často žertuje, něco takového by jako vtip neposlal.
V tom e-mailu totiž stálo, že Michael Crichton zemřel.
Četl jsem tu větu znovu a znovu, pořád dokola, a stále tomu nevěřil. Jak by se něco takového mohlo přihodit? Bohužel Google mi zobrazil to samé. Bum!
Je to skutečnost.
Obklopil mě zármutek tak tíživý, jako by samo slunce překryl během dne stín. Jak se to stalo? Píšou „rakovina“. Ale kdoví. Vypadá to, že nechtěl být litován a raději se rozhodl bojovat v soukromí a pokračovat v životě tak, jak byl zvyklý. Typický Michael.
Má mysl se přenesla o čtrnáct let nazpět, do roku 1994. Vycházel jsem tehdy nadšený z kina, po zážitku plném napětí, úžasu, zábavy a dalších emocí. Ano, vracel jsem se domů po zhlédnutí Jurského parku. Tenkrát poprvé jsem si užil výsledek geniality Michaela Crichtona, i když, upřímně řečeno, tehdy jsem nevěděl, kdo Michael byl, protože Jurský park měl každý – včetně mě – spojený se Stevenem Spielbergem. Je škoda, že hodně lidí dodnes neví, že se jedná o film natočený podle výborné knihy, i kdybychom jim odpustili neznalost jména autora. Zkrátka, Jurský park se stal mým prvním setkáním s Michaelovou prací.
Skok o šest nebo sedm let.
Míval jsem ve zvyku zajít nejméně jednou měsíčně na pár hodin do velkého knihkupectví, ani ne tak proto, abych si nějaké knihy koupil – taky jsem na ně tehdy neměl moc peněz; ale proto, že jsem měl rád – a stále mám – procházení se mezi regály, kolem knih úžasně vonících novotou… Při jedné takové návštěvě obchodu jsem v oddělení „světové beletrie“ narazil na knihu Koule od autora Michaela Crichtona. Vzpomněl jsem si, že to je ten samý chlapík, co napsal Jurský park, a tak jsem si řekl: „Ale co, zkusím ji.“ Utratil jsem za ní 700 rupií z peněz, co mi máma dala na nové oblečení.
A všechno se změnilo.
[Vzpomínka fanouška s přezdívkou "The One" z diskuzního fóra na oficiálních stránkách Michaela Crichtona. Překlad "Prey". Další část bude následovat, až bude chvilka času na překlad...] |
Registrace nového uživatele 
