Já si vůbec nedovedu vybavit, že bych někdy neuměla plavat. Určitě mě naučil plavat taťka, mamka se nikdy neodvážila tam, kde nedosáhla na dno. A kam mně vzpomínky sahají, tak jsme chodili plavat do zatopeného štěrkoviště - jako malá se sestrou, minimálně od šestky už jen se stejně starýma holkama a klukama. Žádný bazény - ani ve škole jsme plavání neměli. Poprvé v bazénu jsem byla asi až ve dvaceti :)
Štěrkáč byl dost rozlehlý, dávno zarostlý kolem rákosím, topoly a bylo tam plno všelijakých zákoutí na randění a první omuchlávání.
A vzpomněla jsem si, jak jsem "učila" jednoho kamaráda plavat - pořád se bál a jen se držel u břehu, kdežto já jsem chtěla dělat blbiny, skákat do vody a potápět se... tak jsem ho zatáhla kousek dál a ještě ho potopila pod vodu. A z vody najednou vycházely bubliny a jeho matka na břehu ječela a nějaký chlap, co stál kousek od nás, ho vyhrábl nad hladinu. Tak už si pak se mnou hrát ve vodě nesměl, chudák. |
Registrace nového uživatele 
