Od collaniho z klubu Zbrane.Velmi poucne i pravdive napsano a tohle zde zase ja nominuji, jako nejlepsi povidku i kdyz je spankingova jen v naznacich.Al
Tož dobře, tak tu o "vlkovi granulích" :
Daleko v džungli, v jednom krásném údolí žilo společenství zvířátek. V údolí byla krásná příroda, spousta potravy a tak se jim tam žilo moc dobře. Aby to tak i zůstalo, rozhodla se jednoho dne vytvořit v něm přírodní rezervaci.
Přišli správci rezervace a zavedli spoustu pravidel a příkazů, aby se zvířátkům žilo pohodlně a bezpečně. Zakázali také lovit a pást se, aby nebylo ničeno prostředí rezervace. O všechny ale bylo postaráno, protože správci každý večer rozdělovali k jídlu granule. Pěkně poctivě a férově, podle toho kolik si mysleli, že které zvířátko potřebuje a taky trochu podle toho, jak se které zvířátko umělo ozvat…
Nějakou dobu si všichni žili víceméně spokojeně, protože se naučili respektovat pravidla a zvykli si na granule. Jednou se ale stalo něco zlověstného. Bůhví odkud z lesů, začali přicházet do údolí pytláci. Kradli zvířátkům jejich granule, z křoví po nich házeli kameny, napadali jejich samičky a mláďata.
Zvířátka se velmi bála a bylo jim jasné, že proti tomu musí začít něco dělat. A tak začala jednat! Každý večer na palouku, kde se vydávaly porce granulí, začala se zvířátka hlasitě ozývat proti pytlákům, prostě jak kdo uměl. Někteří pištěli hrůzou, jiní si odhodlaně stěžovali okolostojícím zvířátkům. Pokaždé, když některý den pytláci zase něco vyvedli, zvířátka večer ještě více bojovala hlasitým pištěním a stěžováním. A tak to šlo den za dnem.
Na shromáždění si chodil pro svou malou porci granulí i samotářský vlk. Stál vždy až vzadu a čekal až na něj dojde řada. Pozoroval zvířátka kolem, ale nikdy si neztěžoval ani nepištěl hrůzou. Jen disciplinovaně stál a čekal. Jednou si ho však všimla jedna nejvíc vystrašená, upištěná srnečka.
“Podívejte se všichni támhle na vlka!! No ano, až tam vzadu! Vidíte jak tiše stojí, jak nic neříká, nepiští a nestěžuje si? Co kdy pro nás vůbec ten vlk udělal?? Podívejte jak se tu všichni snažíme, jak pištíme hrůzou a třeseme se. Všichni se snažíme s naším ohrožením takhle bojovat. A co on? Nic!!! Jen si mlčí a čeká si na své granule. Navrhuji, aby vlk granule nedostával. Netáhne s námi za jeden provaz, tak ať nejí. Aspoň zbude víc pro nás ostatní. Stejně máme pořád hlad, když nám toho pytláci tolik ukradnou…”
Většina zvířátek souhlasila a tak vlk zůstal o hladu. Srnečka ho pozorovala z povzdálí a měla ze sebe moc dobrý pocit. Připadala si, že dokázala něco opravdu odvážného a velikého. Pak si ale všimla zvláštní věci. Tak, jak se zvířátka rozcházela do svých pelíšků, občas některé prošlo kolem vlka a ze své porce mu k tlapkám odsypalo malou trošičku granulí. Nebyl to ojedinělý případ a nakonec měl i vlk přecejen skromnou večeři. Srnečka tohle jednání některých zvířátek vůbec nechápala a tak se rozběhla za liškou, která vlkovi také trošku odsypala.
“Liško, liško, počkej na mě! Pročpak jsi se s vlkem rozdělila o jídlo. Vždyť on s námi nespolupracuje. Je pořád tiše, nepiští strachem, ani si neztěžuje. Vždyť on je vlastně proti nám všem!”
“Ubohá naivní srnečko..” řekla liška. “Víš ty vůbec, že vlk celé dny chodí džunglí, stopuje a číhá na pytláky. Pokud na nějaké narazí, zuřivě na ně vrčí až je zažene na útěk. A když jsou pytláci opravdu zlí, zaútočí na ně, zle je pokouše a nebo i zadáví. Jen proto se ještě naše údolí udrželo, jen proto nás ještě pytláci nesnědli. Každý večer přichází vlk tak unavený, že už nemůže ani kňučet..”
Liška se s pokýváním hlavy otočila a smutně se vydala na cestu do pelechu. Srnečka tam zůstala stát jako opařená. Tohle ale vůbec netušila. Znovu se dívala směrem k vlkovi. Na chvíli ji přemohly emoce. Chtěla se k němu rozběhnout a také mu dát trochu ze svých granulí. Jenže se styděla, připadala si hloupě.
“Ale co, ještě by se mi vlk vysmál, nebo by mě moralizoval. Stejně má co jíst, tak to nebudu řešit. A jak tak koukám, zvířátka se mu dokonce složila na větší porci, než by normálně dostal od správců. Takže na tom vlastně ještě vydělal…hajzl! To by uměl každý, chodit si po lese, porušovat předpisy, nedodržovat nařízení a žrát si za to jako prase v žitě!”
Srnečka se otočila a s pištěním se rozběhla za správci rezervace.
“Haló správci! Počkejte, musím vám oznámit něco hrozně důležitého! O vlkovi..!!!”
. |