My se brali přesně po 5 letech spolužití, protože jsme museli. Drahý se měl navrátit do své země a bylo potřeba, abychom byli sezdaní, jinak bych tam nemohla zůstat. (Tuhle verzi tedy vyprávím já, on tvrdí, že to bylo z lásky a že mě požádal on, přitom mně připadalo, že jsem ho žádala já :) Nakonec tu dalších 6 let zůstal a asi i zůstane :)
Připravovali jsme se asi 8 měsíců dopředu. Před oddací síní nám paní řekla, kdo s kým má jít a kde se zastavit a nejspíš i jiné věci, ale já se vůbec nemohla soustředit. Ještě k tomu mi strkala do ruky jiná paní oddací list, ale bylo tam něco špatně. Když už v předsálí nikdo nezůstal, tak jsem se do síně vydala taky. Celou dobu jsem drahému mačkala ruku a šeptala, jestli se mám podepsat nejdřív novým příjmením nebo starým. On že neví. Byl to nervák. Když došlo na podpisy, prostě jsem je tam nějak vysmahla. Doteď nevím, jak a jestli to bylo správně, a taky jak je to vlastně správně :)
Jinak jsem měla celou dobu strašný hlad. Vstávala jsem už v 5, před sedmou dorazila kadeřnice a kosmetička (se zpožděním, dostaly se k nám až třetím autem, protože ty předtím se cestou rozbily). V 10 jsem byla hotová a dala si opatrně dětskou přesnídávku, abych si nerozmazala papulu. Ve 12 jsme vyjížděli. Po obřadě jsme dostali sklenku sektu a skleničku s sebou. Začínala jsem šilhat. Před hospodou jsme čekali asi 45 min, protože se naši najednou zdejchli )vlastně už na zámku) a nikdo nevěděl, kde jsou. Když dorazili, dorazil mě číšník sklenkou koňaku. Začala jsem se kácet. Byli jsme vpuštěni dovnitř restaurace. Teprve v půl 4 jsme dostali oběd. Doteď nechápu, jak jsem to mohla do půl 4 vydržet jen s přesnídávkou a 2 skleničkama alkoholu. Normálně když se nenajím, tak se kácím.
Děsila jsem se oslavy, že to bude nuda s příbuznými. Naštěstí jsem pozvala kolegy z práce a pařili jsme až do rána :) Ve 4h jsme se odebrali na hotel. Tam jsme na baru potkali moje 2 bývalé šéfy, kterým se ješt nechtělo spát a byli jsme odlákáni na sekt. Když jsme se vydali po 5h do pokoje, myslela jsem, že mě trefí šlak. Celá chodbička byla plná plastových kelímku s vodou. takže místo, abychom šli spát, tak jsme vylévali kelímky. Drahý v jednu chvíli na té vodě uklouzl a málem sletěl hlavou na umyvadlo, naštěstí to vybalancoval. Volat záchranku - to by mi fakt už hrálo. Svatební noc je snad pohádka, zatím jsem o žádné neslyšela :) V 8 už jsme seděli u snídaně jako čiperky.
Církevní svatbu jsme v plánu měli taky (on věřící katolík, já neveřící), ale nějak jsme se k tomu nedostali. Přece jen by to byla asi pálka, protože by se to slavilo u něj (má plno příbuzných a kamarádů). Tady ještě nejsou ceny tak hrozný. Možná v příštím životě :) Na to snad nebudou třeba žádný papíry a překlady a ověření a apostily, těch jsme si užili při civilním až až. |
Registrace nového uživatele 
