Koronáč jsem měl začátkem února. Odhalil to povinný test v práci.
V úterý jsem měl bolehlav (který jsem trošku přisuzoval pondělnímu šestipivu), v noci na středu jsem se teda potil jak dveře od chlíva.
Pak už to přecházelo a ve čtvrtek, kdy jsem měl pozitivní test, protože povinné nosošťoury v práci, už mi bylo kulový prd.
A následujících pět dní, kdy jsem byl zavřenej doma jak nějakej darebák, taky.
Hrozná nemoc, strašná a ukrutná, fakt... je to případ od případu, můžu mít těžkej průběh a můžu to prodělat, že i chřipka má průběh horší (můj případ). Tak testovat a karanténovat jen lidi s příznakama a neprudit celej národ.
Kdo se chce chránit, bude se chránit i bez nařízení. A kdo nechceme - tam to vystihli už v devadesátkách Kabáti - Nechte mě bejt !!!
Sotva ráno lezu z postele,
putím si zprávy,
to se ví, že mě to nasere.
Naše vláda zlatá je,
co dělat mám a nemám mi určuje.
Budou mi říkat
"hochu, měl by si se hlídat,
bez roušky vůbec nikam nechodit!"
Měl bych se asi zvednout,
ne se jenom dívat,
všechny ty chytrolíny z okna vyhodit.
Nechte mě bejt!!!
Já na vás nejsem zvědavej...
Nechte mě bejt!!!
atd...
Protože přesně tak.
Každý si za své zdraví a život zodpovídá sám a součástí svobody je i právo se rozhodnout. Včetně práva rozhodnout se blbě.
Nechci se chránit - nechci. Chytnu to - chytnu. Skapu - skapu. Co je komu do toho. Moje zdraví, můj život a moje volba. |