Ještě bych Hartmana doplnil, v případě živelného povstání k uznání práva válečného zajatce stačí, aby bojovník nosil viditělně zbraň a dodržoval žplatné válečné právo. Odpadá nutnost označení a velení.
Ovšem ikdyž nic z toho nesplňuje, záleží na rozhodnutí válečného soudu, zda mu budou válečná práva přiznána či nikoli. Voják v poli se k němu musí vždy chovat jako k válečnému zajatci. Není v jeho pravomoci rozhodnout, kdo jím je a kdo není. |