x-phile [6261]: No tak s tvým vstáváním ve čtyři (divnej moribundus, naštěstí jsem na to imunní :-) ) ani ponocovat nemůžeš, bys toho moc nenaspala.
Já například, když se v práci nějaké tři neděle víceméně totálně předělával krám a my jako zaměstnanci byli doma, jsem byl schopnej jít spát ve smyslu "sakra, to už se rozednívá? No nejvyšší čas"... čili čtyři ráno, někdy i pět, pokud jsem pařil na Playstationu a nesledoval hodiny.
Takže minimálně to, že tohle "sova nebo skřivan" má člověk prostě v sobě a změnit se to nedá, kravina nebude.
To, že tě okolnosti (nutnost vstávat do práce) donutěj se přizpůsobit, neudělá ze sovy skřivana (a naopak). Bych tě chtěl vidět třeba na noční v pekárnách, kdy se začínalo v deset večer a končilo kolem pátý ráno, protože "až bude hotovo, jdem domů" - to bys trpěla, že? :-)
No tak já podobně trpím na ranních.
A natrénovat se to fakt nedá, to nakonec (byť mlčky) uznala i máma.
Roky a roky do mě rejpala, že "vstávat ráno se dá naučit, jen musíš chtít a nebejt línej!"
No, pak se zdravotně sesypala, skončila v invalidním, čili jsem si při první příležitosti, kdy mi zase chtěla radit, že "ráno vstávat se dá naučit" rejpl, ať mi to ukáže.
Ať se přeučí na můj noční systém, chodit spát třeba ve dvě v noci a nevstávat před desátou.
No samozřejmě se začala kroutit jak počuranej had, že "to je něco jinýho"... ne, není, maminko. Když ty mi říkáš, že se můžu naučit vstávat ráno a dělat to nakonec automaticky, můžeš ty se naučit bejt noční pták jako já... ukaž mi, že to jde, přeučit se z ranního ptáčete na noční sovu
No a bylo víceméně po debatě, ale aspoň jsem vyhrál v tom, že už si mamča řeči o "můžeš se přeučit, jen chtít" nechala pro sebe. Asi si uvědomila, že s tím "přeuč se, stačí chtít" to není tak jednoduché, jak mi jako dítěti a puberťákovi tvrdila... aneb ono se to radí, dokud ti druhá strana neřekne "tak mi to ukaž" :-) |