Girin1no jo, na mě je moc tlustá.
ad Vaňková - copak Jindříšek z Lipé, já osobně jsem byla postupně zamilovaná skoro do všech... možná s výjimkou Václava II. a III. Ale takový Peťa z Rožmberka, Jeník ze Stráže, o Závišovi I. a II. nemluvě... áchich ách. ;-)
Dokonce jsem měla kdysi v úmyslu navštívit jejich hrob (přijde mi dojemné, že jsou pohřbeni spolu - chtěla jsem napsat stále ještě pohřbeni spolu, ale pak mi ta představa, jak se po pár set letech v hrobě pohádají a jdou od sebe, přišla nějak komická. LOL
Vzdala jsem Nešťastné slečny Šťastné... nemůžu se zbavit dojmu, že autorky měly v úmyslu stvořit další Čarodějky, ale nějak se jim to nevyvedlo, 100 stránek mi naprosto stačilo.
A taky jsem vzdala Draka v Nikdybylu, bo široko daleko se žádný drak nebyl. Po prvním dílu jsem teda řádně zklamaná.
J. Müller: Hovory s Nepraktou
Aby nedošlo k omylu - pana Nepraktu mám moc ráda, ale při vší úctě se mi chvílemi zdálo, že jde o blábolení starce, který vzpomíná na to, kolikrát to komu kde udělal. Ale část o strašidlech je moc hezká.
Lenka Lanczová: Oranžové blues
Jsem z ní trochu rozpačitá. Že nedostanu občas dobrý konec, to už jsem si zvykla, ale trochu mě zklamala hrdinčina závislost na uklidňujících prášcích. Párkrát je vzala, pak si uvědomila, že je závislá a přestala. Bez nějakých větších obtíží. Jak dí klasik: Vy to nehrajete špatně, pane profesore, ale je to celé takové odfláknuté...
Ale vrátila jsem se ke knížce Lucky Luk a to si lebedím, byť hrdina je hajzlík a hrdinka je - to mi nikdo nevymluví - ziskuchtivá šlapka.
G. F. L. Stanglmeier: Tutanchamonovo tajemství
Přiznejme si rovnou, že k žádnému velkému odhalení nedojde, bo teorie, že Carter vykradl T. hrobku nebo že Mojžíš byl vlastně Achnaton tu byly už mnohokrát, ale dobře se čte.
Taky jsem rozečetla Ericu Spindler a je výborná. I když to vypadá, že tentokrát jde spíš po detektivce než romantice. Ale má na to ještě 400 stran, tak se doufám polepší. Nicméně do té páteční jdu bez váhání.
|
Registrace nového uživatele 
