Maja Lidia Kossakowska: Rozsévač větru
Triton 2008
Triton se začíná stávat mým oblíbeným nakladatelstvím.
Myslím, že napsat detektivku nebo brakovku není tak těžké jako napsat dětskou knížku nebo fantasy. A navíc spousta autorů si fantasy představuje tak, že hrdina má místo pusy žumpu a knihovník se tak seznámí se slovy, která dosud neznal;-) Ale tady – a s přimhouřenýma očima ještě u Sapkowského – to zapadá do románu naprosto nenásilně. Doufám, že od ní ještě něco vydají. Pět set stránek je pět set stránek, ale přece jenom 349,-... není to trochu mnoho?
Helena Sobková: Tajemství Barunky Panklové. Portrét Boženy Němcové
Paseka 2008
Obrazová příloha je lehce rozmazaná, takže nezbývá, než věřit autorce a v druhé části se HS věnuje velmi zarputile tomu, kdo kdy Boženu Němcovou namaloval či nenamaloval, což je pro laika chvílemi lehce nudné, ale celkově je výborně napsaná.
Adam Georgiev: Deník sestry Lídy Baarové
Petrklíč 1998
“Tento dopis je jejím posledním nedospělým [to bych se hádala] projevem. Byl napsán v době, kdy na první stranu zeleného sešitu napsala téměř vítězně “Zora Babková”.
O několik let později napsala z druhé strany toho samého sešitu na první stránku deníku malým písmem „Babková Zorka“. Podtext tohoto rozdílu je, myslím, zcela zřejmý.“
No, jak komu.
Autor (herečce bych to i odpustila) je chvílemi tak patetický, že mi z toho trnuly zuby.
Ediční poznámka
„Vnější komentář jsem omezil na převyprávění jejích uměleckých a životních snah se zřetelem na co největší čtenářovo proniknutí do atmosféry doby. Doufejme, že touto cestou jsem docílil kompaktnosti knihy.“
Tak to teda ani náhodou. Když pominu autorovy „verše“ (brrrrr), tak jsem v tom měla takový hokej, že jsem některé stránky musela číst víckrát, abych pochopila, kdo se tam náhle objevil, bo autor pro mě z naprosto nepochopitelných důvodů cituje třeba Věru Lukášovou.
„Zároveň jsem ovšem nechtěl, aby vše bylo explicitně vyjádřeno.“
Tohle se mu povedlo na 100%. Bo autor zjevně počítal se vzdělanějším čtenářem. Já měla hokej v tom, jestli byl v době, kdy si se Zorou dopisoval Kožík ženatý, popř. s kým, jestli spolu měli techtle mechtle nebo jestli skončilo u jednoho prvního setkání, kdy mu herečka vylíčila všechny své zdravotní potíže, aniž by mu cokoliv tajila.
A při vzpomínce na Pátou repliku mi naskakuje husí kůže ještě teď.
Nejsem si jistá, jestli tohle bylo nutné vůbec vydat. Při vší úctě a lásce k ZJ je to celé ufňukané a patetické.
R. Záruba: Na toulavém kole
I když mám ráda Martina Dejdara, tak tohle se nedá. Zvládla jsem jenom první kapitolu, která je jak rozvláčná, tak nudná.
Lenka Lanczová: Dva kroky od ráje
Víkend 1998
Lenka Lanczová: Kam se vytrácí láska
Víkend 2000
Tam se teda děly věci;-)
Tina St. John: Srdce lovce
Levné knihy 2008
Trvalo mi dlouho, než jsem ji dočetla a musím říct, že překlad je děsný, jinak bych dala 5.
s. 21
Ještě než ji s nadlidskou silou lapili do potem prosáklé látky...
Což jsem pochopila tak, že jí hodili něco přes hlavu a ono ne, bo na dalších stránce „naposled zahlédla Jamese.“ A to jí jeden držel ruce a druhý nohy. Tak přes co jí tu látku hodili?
s. 16
Nebyl pouhým rytířem, i když na patách jeho vysokých kožených bot NEBYLY ostruhy...
s. 30
Cítil, že ostruhou narazil na něco ležícího na zemi za ním.
A jako obvykle: nepochopila jsem, proč hrdinové plynule střídají tykání a vykání.
s. 210
VLEKL svůj jazyk podél vláčné rozsedliny jejích úst, vysával ji s vášnivou žádostí, která volala do míst hluboko u ní.
Teda... řekla bych, že slovo „vlekl“ jsem u hanbaté scény ještě nikde neviděla. No, člověk se pořád učí.
s. 29
Ve skutečnosti vak neobsahoval nic víc než nějaké z Braedonovo špinavé šatstvo...
To už aby si jeden kreslil grafy;-)
...se svým manželem, který je inspirací pro všechny její hrdiny. Tak to bych toho manžela chtěla vidět. :-)
Lenka Lanczová: Nebe plné hvězd
Víkend 2006
Lenka Lanczová: Mokrá náruč léta
Víkend 2003
Lenka Lanczová: Sonáta pro dvě srdce
Víkend 1999
|