Luboš Y. Koláček: Tajemstív smrti Jindřicha z Lipé
Akcent 2006
Jsem na straně 108 a opravdu nevycházím z údivu. Nechci se autora dotknout (bo si vybral mého oblíbeného Jindřicha z Lipé), ale tohle je opravdu dílo.
a) „pro jeho smrt tolik plakala a žalostnila královna Alžběta, zvaná Hradecká, že to budilo úžas všech, kdož viděli její nářek…
b) …aby ho smrti zuřivé uštknutí neuchvátilo… Kronika zbraslavská (str. 5)
Hmm… co asi myslel náš tajnosnubný kronikář Petr Žitavský (!), dobově zvyklý užívat nejrůznější jinotaje, onou nejasnou poznámkou, že pana z Lipé staršího „uchvátilo zuřiví uštknutí smrti…“?“
Ad a) z mého hlediska bych řekla, že jí prostě bylo líto, že jí umřel a nehledala bych za tím nějakou kulišárnu. Zvlášť když kronika dál pokračuje: „A protože se nechtěla od něho odloučiti jak v životě, tak i v smrti, ustanovila, aby bylo jeho tělo s úctou pochováno v klášteře jejího nového založení.“
Ad b) bylo by dobré se ujednotit, jestli Petr Žitavský nebo Zbraslavská kronika. Je fakt, že oni opisovali jeden od druhého, ale nejsem takový Smotlacha, abych věděla, že tuhle větu tam mají oba.
No dobře, nedalo mi to a v mojí Zbraslavské kronice to je jinou barvou, tudíž předpokládám, že je to ten „vložený text“ a navíc to pokračuje: „Však jaký má úděl osudu, nevím, leč prosím, rač učinit, laskavý Kriste, aby byl přidružen k svatým ten Jindřich, skosený smrtí. Staň se, prones v slzách a dej mu teď odpočinutí.“
Což mi na středověk přijde naprosto běžné. Zvlášť když na str. 366 píše úplně v jiné souvislosti: „Všechny pak uštkne smrt.“
s. 14
„Náš pan Smil Světlický (ač „smilnil“ jistě rád a hodně, jak to bývalo u tehdejších aristokratů zvykem.)…
s. 15
…než naše Eliška Rejčka, pozdější (či snad již aktuální?!) milenka)…“
s. 51 Erotoman, psychopat – i skvělý politik – Václav II. –
a i když to autor potom popře. S. 83
„Mohl snad mít mladý král i homosexuální sklony? Mohl být sodomitou, zoofilem, nekrofilem? Satanistou? Vzhledem k údernému, leč nejasnému výkladu královy „zkaženosti“ z pera decentního mnicha s nabízí široké pole pro naši bujnou představivost.“ Kronikář píše „…k čemu svádějí popudy mladosti náchylné a zkažené mysli, ne však jak bylo dovoleno, nýbrž jak se mu líbilo.“
Je to jenom můj dojem, nebo to vyznívá trapně? A čím mě autor nebetyčně vytáčí jsou vykřičníky a vykřičníky s otazníkem, které používá obrazně řečeno v každé druhé větě:-(
s. 21
„Vdova po panu Bohubudovi jménem Marie Zarubovna z Hustiřan se roku 1652 ujímá Brandýsa n.O. a drží ho až do roku 1652.“
Šikovná holka.
s. 36
„Žitavský kronikář Jan z Gubenu vypráví ve své kronice… Při turnaji došlo k neštěstí, když leníci … zabili… Hermanna z Barby…
Ostatně autentický kronikář se přece ani písmenem nezmiňuje, že šlo o smrt v turnaji. Ono inzerované „neštěstí“ mohlo mít úplně jinou příčinu.“
Fakt jo?
s. 52
„Navždy tu utrpěla princova psychika, což se navenek projevuje zejména tím, že se – poněkud absurdně – bojí bouřky a koček. Svoje strachy pak hodně dlouho, vlastně po celý život, rozpouštěl v alkoholu, ale zejména v bezuzdném sexu.“
No, já se taky bojím bouřky, což není vůbec absurdní.
s. 56
Záviš.. „Stárne – vždyť má hodně přes padesát, což je v té době označováno za kmetský věk. Je sentimentální. A snad tedy jen proto pan Záviš prý „..pro radost z narození svého dítěte…“
Že má kmet dítě, to autorovi tak zvláštní nepřijde. Ale nemůžu si pomoct, mám dojem, že všude píšou rok narození kolem 1250, takže hrubě přes padesát je víc než spekulace.
V obrazové příloze po straně 64 je „neobvyklý portrét. Blondýna (?) Eliška Přemyslovna.“
Nechci se autora dotknout, ale dle mého to nejsou vlasy ale nějaké to zavití nebo jak se to jmenuje. Nejsem si jistá, ale že by malovali (autor cudně mlčí odkud ten obrázek je) královnu, tedy vdanou ženskou, prostovlasou? :-o
s. 75,76
„Každopádně víme, že krátce předtím – pouhých šest dnů před smrtí svého královského chotě – mu porodila dceru. (…)
Zatímco tedy mladičká manželka Eliška Rejčka mu 15. června 1305 porodí dceru Anežku, král bojuje se smrtí – a o tři dny později, 18. června Léta Páně 1305, rozporuplný král Václav II. Podléhá tuberkulóze. Umírá.“
Tak tři nebo šest dní?
„Zatímco královna kojí malou Anežku (mimochodem, je velmi zvláštní, že princezna dostala jméno stejné, jako má – či měla – králova oblíbená metresa! Bylo to snad „něčí“ výslovné přání?!)…“
Teda, spíš mi přijde zvláštní, že královna kojí než jméno Anežka, které IMHO bylo dost běžné.
s. 90
„Spokojme se tedy se zjištěním, že naše ER je „z toho venku“ – žádnou vraždu na nevlastního syna nenastrojila…
…naopak: dala za něj složit pravidelně jednou za rok mši.
Teď se ale kdesi v ústraní láskyplně stará o jiný plod Václava II., svoji vlastní dceru Anežku, a okolní svět je jí – slušně řečeno – ukradený!
Máme zatím ještě srpen roku 1305.“
Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby další kapitola nezačínala větou: „Po vraždě Václava III….“
Na to, že se to tváří jako hodnotná kniha (byť v mnoha knihkupectvích je zařazena do beletrie), příliš často cituje z beletrie (byť moji oblíbenou Vaňkovou a R. Dostála. BTW Fontána nám pořád dluží třetí díl královského soudce:-()
A to před sebou mám 130 stránek.
|
Registrace nového uživatele 
