Měla jsem asi jako Tigo štěstí na družinu. Chodila jsem nejdřív povinně, protože se o mě doma neměl kdo starat, pak už dobrovolně, a to až do osmičky. Nebrala jsem to jako nějakou druhou školu, bylo to spíš jako nějaké kroužky, vyráběly se různé věci, hrály hry, kdo chtěl, mohl si napsat i domácí úkoly. Tehdy nás ve škole trestali několikanásobným opisováním školního řádu, podle závažnosti provinění 5x nebo 10x, takže když někdo měl zájem, mohl si v družině, když se nešlo ven, vyrobit školní řády do zásoby. A ty hry Krvavé koleno nebo Polívka se vaří, maso na talíři, ty se daly hrát jen ve větší partě, takže družina byla perfektní. |