Táňa Keleová-Vasilková: Máma pro Veroniku
Noxi 2008, 2. vyd.
Možná vás to ode mě překvapí, ale hrdina i hrdinka jsou i na brakovku moc kladní a dokonalí. Na jednu stranu vím, že z „literárního“ hlediska je to dost rozklížené a patetické (zlé jazyky by řekly kýčovité), ale i přes divný styl se čte dobře.
Opravdu nechci být šťoura, ale když vás zmlátí manžel a známý X vás odveze do nemocnice a pak k sestře, odkud druhý den jdete na oslavu narozenin dcery pana X „v Lýdiiných šatech vypadá velice hezky. Půjčila si je od ní, protože kromě kalhot, které měla oblečené včera, nemá nic s sebou“ – a ejhle – „a Marie vybírá z igelitové tašky panenku...“
Buď mi něco ušlo nebo ji měla zašitou na bříšku pro případ ztroskotání.
Autorka několikrát zdůrazňuje, že manžel vyžaduje teplou večeři přesně v 6 (PCHE!), takže když na s. 41 „Po večeři si Petr pustí televizní noviny“ je to lehce matoucí. Nebo možná jedí tak dlouho.
s. 246
Marie po večeři umývá nádobí, Vláďa sedí u ní v kuchyni a čte jí z časopisu Elle. „Jsou tu zajímavé věci,“ prohodí.
Emancipace je hezká věc, ale co je moc je moc.
Miloslav Švandrlík: Starosti korunovaných hlav
Epocha 2004, 2. vyd.
Mám pro něho slabost, no.
Jaroslava Trpková, Dáša Nová: Žena, šperk a barvy
Daranus 2008
Nuda, nuda, šeď, šeď. Tohle je zářný příklad toho, že pojem „decentní“ je relativní. A autorky zjevně nevěří ošklivým vědcům, kteří si myslí, že Kleopatra byla malá a kulatá. A vždycky bylo mým cílem, aby na deset metrů bylo vidět, kde přesně končí rty a co je domalováno konturou.
Hornblower
děkuju, dalo mi to dost práce;-)
ad Mandelinka - jen jsem do ní nahlédla a vypadá to, že to bude ženská obdoba ostravaka;-) |