Jan Bauer: Podivné konce české šlechty
Akcent 2007
 
s. 11
Když v roce 1247 vypukla vzpoura českých pánů a zvolila novým králem Václavova patnáctiletého syna Přemysla II. Otakara, patřil Boreš k těm několika málo šlechticům, co zůstali dosavadnímu panovníkovi věrní. V listopadu 1248 nečekaně přepadl spolu s dalším králi věrným šlechticem Havlem z Lemberka, manželem svaté Zdislavy, Přemyslovo vojsko u Mostu a na hlavu ho porazil. (...)
Zatímco Vítkovům se podařilo uniknout na Rudolfův dvůr, Boreš z Riesenburka byl z Přemyslova příkazu zajat a v roce 1277 popraven. Kdo ví, zda za smrtí jednapadesátiletého Borše nebyla jen stará Otakarova zášť proto, že mu kdysi uštědřil výprasku u Mostu. Údajné tvrzení o vzpouře pak král podstrčil svým kronikářům, aby tak svou pomstu zdůvodnil před veřejností i před historií.
Že by čekal skoro 30 let, jo?
Je zjevné, že autor je na straně Viléma Zajíce z Valdeka a ne toho zpustlíka z Lipé.
s. 55,56
Ušetřím vás, milí čtenáři, důvtipných rozborů údajných kryptogramů, které by měly být v latinském textu Zbraslavské kroniky obsaženy.
To s ohledem na „tvorbu“ JB fakt sedí jak pozadí na hrnec.
A bohu budiž žalováno – autorův rádoby bodrý styl mi pěkně leze krkem. „Ale, ale, pane autore, stále píšete jen o mužích, kdepak máte také nějakou šlechtičnu? Tak si možná povzdechla některá netrpělivá čtenářka, a já se proto kaji a pokusím se tuto jistou nerovnováhu v zastoupení pohlaví ihned alespoň trochu napravit.“
Nechci se tady těch vědeckých a pavědeckých autorů dotknout, ale nechápu, že neberou v úvahu, že hrdina prostě změnil názor a za vším hledají nějaké rozumové důvody nebo nadpřirozené síly. Madam Vaňkovou bych jim dala za vzor.
|
Registrace nového uživatele 
