Hlavní výhodou je bezespory fakt, že bez ohledu na to, co voláme a kolik to má parametrů, je samotné zavolání funke omezeno jen na vyvolání jedné metody objektu. To umožňuje volání funkce nebo metody delegovat. Volání připravíme, a pak jej delegujeme. Delegované volání může proběhnout jindy, než zrovna potřebujeme, může být naplánováno, může být rozesíláno. Může být připojeno k ovládacímu prvku v grafickém UI (např. tlačítko).

Zatím rozlišujeme dva druhy volání: Zprávu (Message) a Akci (Action).

Zpráva (Message)

Je jakousi skutečnou implementací představou zprávy zaslané objektu podle OOP. Jedná se o objekt, který obsahuje jméno metody a parametry, které se mají zavolat nad nějakým objektem. V UML si můžeme zprávu představit jako obdélníček doprovázející šipku představující zaslání zprávy.

Samotný obdélníček lze připojit k libovolné šipce, a stejně tak objekt Message neobsahuje cíl, neboli konkrétní specifikaci objektu, který bude zavolán. Tuto informaci musíme dodat až v okamžiku, kdy zprávu posíláme.

Použití objektu Message je vhodné zejména u distribučních delegátů, nebo delegátů, kteří mají informovat objekt, které v době vzniku zprávy ještě neexistuje, nebo který dodá sám delegát z jiného zdroje.

Akce (Action)

Objekt akce je jednoduší, protože ke svému provedení již nepotřebuje žádné další informace. Akci spustí delegát prostým zavoláním metody Run(). Akce může být vykonána zavoláním standardní (globální) funkce, nebo funkce patřící do některého prostoru jmeno (namespace). Akce může být také vykonána zavoláním metody na objektu, který je však již předem znám - a musí být samozřejmě znám i v době zavolání.

Použití objektu Action je vhodné zejména o delegátů sledující různé události. Může se jednat o plánovače - spuštění v zadaný čas, dále pak reakce například na činnost uživatele. V neposlední řadě jsou to akce přenesené do jiného vlákna a tam spuštěné.