Hornblower - John Moore je nedoceněný autor:-)
...až její stisk konečně povolil a ona začala padat. Zatímco se řítila dolů, ze tmy znělo zoufalé, táhlé ječení hrůzy, které jen pozvolna utichalo.
Muž ve středních letech z hor se podíval do díry. „Co to mělo znamenat?“ zeptal se podrážděně. „Ten sklep je jen dvanáct stop hluboký.“
„No tak promiň,“ ozval se zdola Gloriin hlas. „Já jsem tady oběť. Můžu si ječet, jak se mi zlíbí.“ (...)
„Co je to?“
„Ten druhý gryf,“ odpověděl čaroděj nad ní. Stáhl si ponožku a prohlížel si škrábance na kůži. Na kotníku se mu začínaly tvořit dvě velké podlitiny. „Samice.“
„Jo, myslela jsem si, že je to ten druhý gryf,“ odpověděla Glorie. Zavřela oči a znovu je otevřela v naději, že se lépe přizpůsobí tmě. „To byla řečnická otázka. Pojmenoval jsi ji? Vsadím se, že ano.“ Zamžourala do tmy. Slyšela, jak se to k ní blíží, ale neviděla vůbec nic. Mluvení jí dodávalo odvahy. „Vsadím se, že s ní mluvíš, že je to tak? Vsadím se, že stáváš nad její klecí, házíš jí dolů syrové maso a říkáš věci jako: „Kdopak je moje činaná holčička? Kdopak je moje činaná holčička? Ty jsi moje činaná holčička. Moje činaná holčička.“
Prakticky přesně tohle Muž ve středních letech z hor dělával, ale neměl v úmyslu to teď přiznávat. Zoufale se snažil vymyslet nějaké originální a přiléhavé jméno pro gryfa, aby mohl princeznu setřít.
Terry na něho zděšeně vyšetřil oči. „Princezna Jana Dafoe z Oblongaty? Šílená Jana?“
Brimble zalapal po dechu. Nervózně se ohlédl po vojákovi, pak se obrátil zpátky k Terrymu. „Ale no tak, sire rytíři, je velice negalantní nazývat ji šílenou. Vůči tak otevřené a dobrosrdečné dívce, jako je princezna Jana, to ani není fér. Spíš by se dalo říct, že mašíruje v rytmu jiného bubnu.“
Místní kolem přikyvovali a Terry zaslechl tiché souhlasné mručení: „Je to tak, není ani trochu šílená.“
„Nanejvýš kapánek výstřední.“
„Nekonvenční.“
„Možná malinko ujetá.“
„To jsou všechno nemístné řeči,“ prohlásil voják s rukou výmluvně položenou na jílci meče.
„Vždyť mluví se zvířaty!“ namítl Terry.
„A proč by to někomu mělo vadit?“ opáčil Brimble. „Není přece nic neobvyklého, že dívky mumlají něžná slůvka štěňátkům nebo koťátkům. Vlastně je to docela roztomilé. A kdo říká, že dělat to je nesmyslné? Já sám mluvím na svého loveckého psa. Je to báječný pes, neobyčejně inteligentní. Podívá se na vás, zavrtí ocasem a přísahal byste, že rozumí každému vašemu slovu.“
„S mrtvými zvířaty!“
„Schopnost rozmlouvat s duchy by neměla být nesměnována,“ řekl Brimble upjatě. „Popíráte snad, že jsou mezi námi tací, jejichž smysly sahají dále než naše vlastní, a ovládají síly, které s nedají vysvětlit prostou filozofií? Je možné, že pomstný život nemají jen lidé, ale i zvířata. Za předpokladu, že naši zvířecí společníci také dokážou překročit prázdnotu do jiného světa, jejich hlasy by docela dobře mohly-“
„S mrtvými a upečenými zvířaty! Vede dlouhé, zanícené debaty s dušeným hovězím.“
Začala jsem číst Příliv Roberta B. Parkera - a miluju Jesseho Stonea. Nedá se nic dělat:-)
A taky Čaroprávnost T. Pratchetta. :-)
Zato Elizabeth Rolls: Věrný zhýralec je patřičně zdlouhavá a nudná :-( |
Registrace nového uživatele 
