dále k posapojedním z neřešených problémů postapokalyptické éry je rozdělávání ohně - autoři to většinou neřeší, ale sirky dojdou a palivo do zapalovačů též. za slunných dní se dá použít skleněná lahev jako čočka, stejně poslouží petka nebo prezervativ naplněný vodou. A co bez Slunce? Na tření dřev tu není nejlepší dříví a trvá to relativně dlouho, takže zbejvá "křesadlo".
Soupravu na křesání tvoří pazourek či křemen s ostrými hranami, ocílka (kus zlomeného pilníku či jiného kaleného materiálu) a suchý troud. Troud může tvořit částečně ohořelá bavlna (šňůra, tkanina) či ztroucnivělé dřevo (některé kousky mohou být relativně čerstvě ohořelé). Postup křesání je následující - vezmeme kámen a cvičně přes hranu praštíme ocílkou (měla by po hraně "jet"). Ze strany kamene, na kterou padala většina jisker, kousek za hranu přitiskneme troud a znovu křešeme, přičemž se snažíme do troudu zachytit odletující jiskry. Jakmile se jiskra "chytí", opatrně rozfoukáme žhavý základ, přidáme další troud a materiál na podpal (tenké chrastí, suchou trávu, hobliny) a rozfoukáme opatrně do plamene. Od hořícího chuchvalce pak zapálíme dříví v ohništi, hranici s obětí či dobře pojištěnou stodolu (jak je komu libo). Českej rekord je pod půl minuty. |
Registrace nového uživatele 
