Stephen Clarke: Merde! Rok v Paříži
Ta kniha nemá chybu!!! Naprosto jsem ji zhltla a těším se na druhý díl. Párkrát jsem v Paříži byla a ten člověk mi mluví z duše. Je to přesně jak popisuje. Přiznám se, že Francouze nemůžu vystát. Jsou samolibí, příliš nacionalističní a namyšlení na všechno, co je francouzské. Zásadně vám dávají najevo, že jste jim ukradení. Jinak než francouzsky mluvit nechtějí a když zkusíte francouzštinu, dělají, že nerozumí, protože mluvíte tak strašně. Fakt nechápu, jak tam může fungovat turistický ruch :-)
A upřímně řečeno, ani ta jejich Paříž není zas tak úžasná ;-) Mona Lisa je ve skutečnosti malý tmavý obraz ošklivé ženy, Eiffelka šedivohnědé monstrum a i když Notre Damme je krásný, tak takové katedrály v Ely, Cantebury nebo Yorku jsou mnohem hezčí. ;-)
Jo, jo, mám radši Anglii :-DDDDDD
Malé ukázky - nemohla jsem si pomoct :-)
Bernard byl ten vysoký pořízek s vlasy zastřiženými na temeni do rovinky a s úhledným blonďatým knírem....
Nervozně se zasmál a začal.
"Ázembér nór azém sótpo védny zá komíny kasijón a..."
Do prdele, řekl jsem si, netvrdil Jean-Marie, že jednací řečí bude angličtina? Jak to, že tu někdo může klidně mluvit rumunsky?
Bernard Bukurešťský drmolil stejně nesrozumitelně ještě pár minut a zakončil to něcím, co podle výrazu na jeho tváři, připomínajícím akutní zaražení větrů, bylo nesmírně důležité: "Nézmyr néze téšymna nášys pólup raci."
Tak moment, napadlo mě, já sice žádný jazyk, kterým se mluví na Balkáně, neznám, ale tomuhle jsem rozuměl. Nesmírně se těší na naši spolupráci....
Napadlo mě, že bychom mohli pro náš projekt vybrat pracovní název, navrhl jsem. "Něco dočasného... něco jako Tea Time.
"Mhm?" Bernard se překvapeně narovnal: "Mí ale máme naséf. Maj tý iz rýš."
Já se zamračil, ostatní se zasmáli....
"My Tea Is Rich? Jako firemní značka pro řetězec čajoven? Ale to žádný název není," troufl jsem si kritizovat. "Vždyť to ani nic neznamená!"
"Hmf." Bernard sice v angličtině plave, ale jak je vidět, v jednoslabičných projevech citů exceluje. "Maj tý iz rýš je legrašný násef. Engliský úmor."
"Anglický humor? Ale my nic podobného neříkáme."
Což mu bylo stejně houby platné, chudákovi :-) Engliský úmor je engliský úmor :-)
A moje oblíbené: Hlavní hrdina chce sbalit jednu Francouzku ve firmě. Ona s ním flirtuje, prakticky ho skoroznásilní na záchodě, ale pak mu řekne, že nemůže, že je zasnoubená.
"Et merci," dodala.
"Merci pourquoi?"...
"Za to, že jsi takový Angličan. Jsi gentleman..."
Ne, do hajzlu, ne, nejsem anglický gentleman... Christine očividně netušila, že my Angličani jsme urazili velmi dlouhou cestu od těch dob, kdy se hrdinky Jane Austenové mohly spolehnout, že dokud nekývnou na nabídku procházky po hustém lese, nic tělesnějšího nehrozí...
"Zasranej pan Darcy," vybafl jsem do stropu. "A zasranej Hugh Grant. Jak si pak má chudák Brit vrznout, když kvůli nim musí bejt tak debilně zdvořilej!" |
Registrace nového uživatele 
