Chronologie 23. června.
Neděle 23. června 1940
Francie – Pierre Laval je jmenován místopředsedou vlády premiéra Pétaina. Shodou okolností je rovněž tento den de Gaulle generálem Weygandem oficiálně propuštěn z armády.
Úterý 23. června 1941
Východní fronta – německá ofenzíva pokračuje a zaznamenává ohromující pokrok na čele s obrněnými a motorizovanými jednotkami. Na severu postoupila Tanková skupina 4 (Hoeppner) téměř 80 km. Jednotky Tankové skupiny 3 (Hoth) obsadily mosty přes řeku Němen. Tanky Tankové skupiny 2 (Guderian) provedly hluboký průnik na obou stranách města Brest Litevský. Tanková skupina 1 (Kleist) postoupila také, ale sovětská obrana na jejich jižní frontě je silnější. Luftwaffe pokračuje v sužování letectva Rudé armády a narušuje již tak skrovné sovětské komunikace.
Sýrie – britské jednotky postupující z Iráku dosahují města Palmýra, ale francouzská vichistická posádka odolává.
Severní Atlantik – doposud největší konvojová bitva začíná o konvoj HX-133 (51 lodí – Halifax-Liverpool). K útoku na tento konvoj, který je poprvé eskortován a to čtyřmi loděmi, je soustředěno deset německých ponorek
Středa 23. června 1942
Severní Afrika – jednotky Osy pronikají do Egypta. Britská 8. armáda ustupuje ve zmatku k městu Mersa Matruh.
Čtvrtek 23. června 1943
Nová Guinea – začíná americké vylodění na ostrově Woodlark.
Austrálie – ve Sněmovně reprezentantů je návrh na svrhnutí vlády zamítnut jedním hlasem. Premiér oznamuje, že doporučí generálnímu guvernérovi, aby rozpustil parlament.
Pátek 23. června 1944
Východní fronta – začíná sovětský útok. Do této operace jsou zapojena čtyři velení na úrovni frontu spadajících pod vrchní velení ozbrojených sil (STAVKA) maršála Žukova (jižní křídlo a maršála Vasilevskijeho (severní křídlo). Z leva do prava: 1. běloruský front (Rokossovskij); 2. běloruský front (Zacharov) ; 3. běloruský front (Černjachovskij); a 1. pobaltský front (Bagramjan). Sovětské bojové jednotky přímo zapojené v této ofenzívě zahrnují přes 1 250 000 mužů (ve 124 divizích), přes 4 000 tanků a samohybných děl, přes 24 000 děl a přes 6 300 letadel. Sovětským cílem je taktické obklíčení Vitebsku a Bobrujsku zatímco rozsáhlé obklíčení bude směřováno na Minsk. Sovětské jednotky poté budou vedeny směrem na západ k řece Visla. Hlavním cílem Operace Bagration je německá Skupina armád Střed (Busch) držící výběžek se středem v Minsku a pokrývajícím většinu Běloruska. Tyto síly, zprava do leva zahrnují: 9. armádu (Jordan), 4. armádu (Tippelskirch); a 3. tankovou armádu (Reinhardt). Na pravém křídle skupiny těchto armád působí německá 2. armáda (Weiss), která není cílem této sovětské ofenzívy. Tato německá obrana je tvořena 800 000 muži v 63 divizích spolu s 900 tanky a útočnými děly, 10 000 děly a 1 300 letadly. Postup více jak 17 kilometrů zaznamenávají jednotky Rudé armády 2., 3. běloruského frontu a 1. pobaltského frontu. Tento den se k útoku 1. běloruský front nepřipojuje. Mezitím daleko na severu jednotky sovětské 7. samostatné armády překračují řeku Svir.
Západní fronta – jednotky amerického 7. sboru (součást 1. armády) pronikají do zevní obrany města Cherbourg. Jednotky britské 2. armády rovněž postupují. Britská 5. divize obsazuje poutní místo St. Honorina severozápadně od města Caen.
Mariany – ostrov Saipan, americký 5. výsadkový sbor zůstává nadále zapojen v bojích. 2. divize námořní pěchoty pokračuje v bitvě o horu Tapotchau.
Neděle 23. června 1945
Moskva – strany soupeřící o právo vládnout v Polsku uzavírají dohodu kde si rozdělují moc. Americkým a britským námitkám, ohledně Lublinského polského výboru podporovaného Sovětským svazem, je vyhověno začleněním tří Poláků z exilové vlády, která sídlila v Londýně. Mezi tyto tři osoby patří Stanislaw Mikolajczyk, někdejší premiér, který se stane vicepremiérem. Navíc jsou do této prozatímní vlády začleněni přímo z Polska dva ne-komunisti. Komunisti a jejich oponenti se na moci podílejí spravedlivěji než se původně pokládalo za možné.
San Francisco – představitelé mocností Velké čtyřky (Čína, Velká Británie, USA, SSSR) souhlasí s přijetím Polska do Spojených národů.
Filipíny – američtí parašutisti jsou shozeni u Aparri na severním pobřeží ostrova Luzon u ústí řeky Cagajan bez incidentu. Spojují se s velkou skupinou filipínských partyzánů. Takto kombinovaný sbor postupuje směrem na jih, aby se zkontaktoval s americkou 37. divizí.
Ostrovy Rjúkjú (japonsky Rjúkjú-šotó) nebo ostrovy Nansei (japonsky Nansei-šotó) – Okinawa, je zahájeno systematické „čištění“ ostrova. Generál Stilwell se ujímá velení americké 10. armády namísto generála Geigera.
|