Protože jsem pochopila, že nevyřeším záhadu nesmrtelnosti chrousta, tak tu mám něco jiného. A lepšího.
Co vykání a tykání v knížkách?
Teď nemluvím o tom, že některé překladatelky plynule přechází od tykání k vykání a zpět, a ani se nezachvějí.
Jde mi o to do které doby by se v knížkách mělo tykat? (a ne, nemyslím tím „v posteli zásadně tykat“ )
Dlouho jsem měla ve středověkých brakovkách slabost pro vykání, ale od dob madam Vaňkové mi tykání nepřijde tak strašné. A navíc „můj pane, má paní“ se mi v knížkách moc líbí. (no jo, zvláště od té doby, co jsem viděla Robina Hooda).
Takže... vykat nebo tykat? |