Ano. Také už mě přepadaly chmurné vize stran toho, jak ani pár hodin před začátkem natáčení nemáme jediného vlka a jak mezi komparsem sháníme majitele alespoň pitomého pudla.
Nebyly to veselé představy.
Naštěstí nejsem nadarmo nedoceněným géniem a tak netrvalo dlouho a připadl jsem na řešení. Existuje rasa, která se zove srnčí pinč. Věřím, že těm bystřejším není třeba vysvětlovat více, ale pro ten zbytek to raději trochu rozvedu: Nemáme vlky a nemám srnu. Můžeme si však dovolit pronajmout srnčího pinče a nebo možná i dva (pokud budou finance). Pro šikovného scénáristu pak jistě nebude problémem adaptovat knižní předlouhu a role vlků a srny prolnout do jediné (případně dvojjediné, to záleží právě na těch financích) hrůzné bytosti.
Mohlo by se zdát, že toto řešení sebou nese i jistá úskalí - srnčí pinč se jinak označuje coby trpasličí a to dává tušit, že nepůjde o zvíře zrovna úctu budících rozměrů. Tady opět musí zapracovat scénárista (a chlap, co bude mít na starosti ten nylon a popelnice). Jak to vidím já, mohla by v této scéně dojít posílení i Maxmiliánova arachnofobie. Záběry na vyceněné trpasličí pinče pobíhající po stěnách by pak mohly patřit k tomu nejděsivějšímu, co by náš film nabízel.
Co se dítěte týče, mé starosti přetrvávají. Je pravdou, že děti se dnes a denně ztrácejí. Náš problém je však opačný a tudíž v tom nedokážu vidět útěchu. My sakra potřebujeme nějaké děcko najít! |
Registrace nového uživatele 
