A ještě než přijde ten JežíšekHarfa ve sněhu
Před několika dny jsem skládal dopis pro Ježíška. Snad to bylo
pro dědu Mráze, nevím, chlapečkovi to bylo jedno.
Chlapečkovi nezáleželo na adresátu, ale lpěl na objednávce.
Dopis měl ryze obchodní charakter. Objednával jsem (až do domu)
housličky a bubínek, autobus, Kašpárka a také oponu. Jako
protihodnotu jsem nabízel jménem svého klienta čisté uši, to, že
bude po celý rok hodný, a to je dlouhá doba, a že bude pít každý
večer rybí tuk. Sepsal jsem ten dopis a vzpomněl jsem si na všechna
svá vánoční přání, co jsem jich kdy měl - a bylo mi smutno.
Žil jsem tenkrát na světě asi tři roky a k Vánocům jsem si přál
harfu. Zajímavé na tom přání bylo, že jsem nechtěl harfu proto,
abych na ní drnkal a prozpěvoval při ní jako král David, ale aby
ta harfa spinkala. Slýchával jsem tenkrát jednu koledu a v té koledě
se zpívalo:
"Labuti má i loutno má, slavíčku můj, dřímej, má harfo líbezná,
synáčku můj."
Místo harfy jsem dostal boty. Vlastně jen botičky.
Potom mně bylo jednou také šest let, padal sníh a já jsem
toužil po zlaté hasičské přilbě. Dostal jsem rukávník.
V osmi letech se z dítěte stává muž a já jsem zoufale potřeboval
kulomet.
Jako desetiletému mně nadělili pod stromeček místo sebraných spisů
Karla Maye pohádky Karla Jaromíra Erbena. Mám je dodnes.
Ponejpr jsem si je přečetl, když jsem se vrátil z vojenské
prezenční služby.
Ve dvanácti jsem si žádal nejkrásnější ženu na světě. Věděl jsem,
kde bydlí. Oni to věděli a nadělili mně pruhované pyžamo.
Od té doby se změnilo všechno, i stromy, i oblaka a kosi.
Zmoudřel jsem nebo snad zhloupl, začínal jsem si přávat věci
skromnější a celkem jsem nebýval zklamán. Mám kdesi ve stolku
cigaretové pozdro, mám tucet kravat, jedny dlouhé spodky,
které jsem nikdy neměl na sobě, dokonce i jednu levou koženou
rukavici. Avšak od osudných Vánoc, kdy moje sny začaly být tak
rozumné, že začaly být uskutečňovány, ztratily pro mne Vánoce
kouzlo. Proto když jsem nedávno skládal chlapečkovi obchodní
vánoční dopis, vyrostl v mé duši stesk rovný jako cypřiš.
Harfu si přeju, nadělte mi letos pod stromeček harfu. Nejlépe zlatou, struny
mohou být stříbrné.
Dlužíte mi harfu. Takovou, co by spala.
Ze sbírky drobných próz Jedenáctý bílý kůň Jana Skácela |
Registrace nového uživatele 
