Čtení, dnes už zábavné, o útrapách a poměrech před a po legendární a slavně prohrané bitvě u Slavkova:
Civilní obyvatelstvo nemělo zprvu z francouzských vojsk větší obavy, protože se šířily zvěsti o slušném chováním jejích vojáků. Francouzská vojska se však na Moravě dopouštěla drancování a vypalování, stejným způsobem pak postupovala armáda spojenecká. Válečný stav a přítomnost vojsk vedly k vyhýbání se odvodům, sbíhání vojáků či k šíření nakažlivých nemocí, loupení a prostituci.
Vyškovský děkan a farář Josef Ulrich zaznamenal: „Dne 21. listopadu 1805, k 11. hod. před polednem, vtrhl do Vyškova oddíl francouzských husarů 9. pluku. […] Po vtrhnutí Francouzů muselo pro mužstvo dodáno býti víno a jiné nápoje. […] Jelikož hlavní stan francouzského předvoje byl v Novém Rousínově, byla tam z Vyškova vyslána deputace. […] Deputace prosilia o šetření a ochranu soukromého majetku, což jí Murat také přislíbil. […] Po šesté hodině večer vtrhl celý 9. pluk husarů, čítající 500 mužů, do města. Generál Treilhard, velitel tohoto předního voje, bydlel ve Vyškovském zámku a pluk byl ve vnitřním městě ubytován. Ihned vypsal kontribuci 12 000 zlatých, splatných do 1/2 hodiny. A nyní nastala ve Vyškově bída! Vymáhání vína a potravin ze strany nepřátel, od generála začínaje až do posledního vojáka, nemělo konce a bylo téměř nad síly obyvatelstva. Nejvybranější jídla musela opatřena a nepřátelům dodávána býti. Pro koně zase oves a seno.“
Ulrich dále pokračuje: „V pondělí dne 25. listopadu, o 3. hodině ráno, přitrhlo asi 5 000 kozákův od olomoucké strany k městu. […] Ale jelikož francouzská posádka v městě měla ústup volný, nevzdala se hlavní stráž v bráně a proto odtáhli Rusové s nepořízenou. Téhož dne byla posádka v městě zesílena 10. plukem husarů a jedním plukem jízdních myslivců, takže byly ve městě 3 jízdné pluky. […] Jelikož se odnikud do města nic doháněti nebo dovážeti nemohlo, padl veškerý hovězí dobytek ve městě, jakož i ovce. Vše bylo pro nepřátelské vojsko zabito. Drůbež a vepřový dobytek sbírali Francouzi sami v okolí a musel se jim vařiti a péci.“ A konečně Ulrich dodává: „To trvalo do čtvrtku dne 28. listopadu. Téhož dne přitáhla spojená rakousko-ruská armáda k Vyškovu, překvapila Francouze a zajavši jim 100 mužů, vyhnala je z města. Císařové rakouský a ruský přijeli do Vyškova a ubytovali se v zámku.“
Kučerovská farní kronika uchovala záznam: „Ke mně a do osad k mé farnosti patřící přijeli Francouzi 22. listopadu, […] A jakým drancováním a zuřením trpěl jsem, Ach! Po celé tři dny, přičemž mi z komory a z šatny vše, co se jim hodilo a odnésti dalo, odnášeli a z mého skvělého sklepa víno po vědrech vynášeli, ba i rozlévali a do okolních vsí posílali. Čtvrtého dne mých útrap, přijel ke mně na byt generál Sebastiani, který, nehledě na stravu a nápoje, jimiž jsem jemu a jeho 12 důstojníkům dle šarže dávati musel, učinil drancování konec. Byl u mě až do 28. listopadu, kdy, poněvadž se Rusové blížili, tak rychle ujel, […] Ruští vojíni, zrození k tomu, aby veškeré příkoří a bídu snášeli, jsou sotva více než dobytek, neomalení, těžcí, nad všechny pomyšlení hltaví a chtiví, takže vše, co nebylo nad zemí, nebo pod ní co nejbezpečněji ukryto vyslídili, ukradli, a kdyby to i sebe těžší bylo, odvlekli. […] A to byli naši přátelé a spojenci. Lépe by bylo nazvati je našimi hubiteli. V celém okolí všecky ploty, stodoly, dříví a cokoli ke spálení hodilo, zničila svrchovaná lenost Rusů za jednu noc, ačkoliv ze všech stran obklopeni lesy byli, […] Bohu budiž nekonečná chvála, že neráčil dopustit, aby tyto nevýslovné příkoří trvaly déle jednoho dne. […] Po bitvě bylo obyvatelstvo opět vystaveno ještě většímu drancování ze strany vítězů. Francouzi totiž vítězstvím rozohněni a jakoby opilí zapomněli na strach ze smrti a veškerou lidskost nasměřovali veškerou svou snahu k ničení a všemožnému loupežení.“
O období po slavkovské bitvě pojednával mimo jiné kronikář Jan Čupík z Olešnice: „U Vyškova taková bída byla, že sedláci opustili svá místa a utekli do lesů pryč... U Rousínova taková byla patálie, tervala po pět dní, tam bylo boží dopuštění. Francouz bil se s Moškvanama. U Rousínova a Vyškova všecko zimní zasetí přišlo v nic, všecko bylo na kopyta vzato, všecky dědiny zničeny na několik mil, žádnej dobytek tam nebyl, žádny seno ani sláma. Tak byla ta krajina zničená, že se za mnoho let nevzpamatuje... Ti Francouzi tak škaredě s ženami a svobodnými zle obcovali, takže málokterá čistá byla žena od nich okolo Rousínova a Vyškova, Francouzi žádali peníze, oves, seno, chleba, kačeny, slepice, skopce, ovce, prasata a to šoulema vytaženýma.“
Zdá se, že akorát našinci, čili vojska rakouská, se k (vlastnímu) obyvatelstvu chovala s rozumem. Což by zase nemělo až tak překvapovat. Ale popis Rusů ... ☻ |