Hana Marie Körnerová: Pán hor IX – Osudný souboj
Ivo Železný 1997
  (průměr, konec byl skvělý, začátek nestál za nic)
Sice jsme ho zhruba deset let odmítali, ale že si hnusák dovolil najít snoubenku, to už přesahuje veškeré meze! A právem se cítíme uražené. Hanba mu!
s. 15
...přesto ji neodbytně pronásledovala myšlenka na to, že ji samotnou osud o něco ošidil.
Po pravdě řečeno medicínské záležitosti, které se navíc odehrávají v Indii, mě opravdu nebaví. Navíc se Christina sice pěkně dojímá nad domorodými dětmi, ale že svoje několikaměsíční dítě nechala doma (sice v dobrých rukou, ale stejně) jí žíly opravdu nerve. A pak nám adoptuje sirotka.
Párkrát jsem čekala, že sebou Christina praští o zem a bude kopat nožička a bušit pěstičkami do podlahy, protože nikdo, opravdu nikdo, jí nerozuměl. A ve chvíli, kdy si konečně se svým vyvoleným padla do náruče a odešli vstříc zapadajícímu slunci, jsem jich obou měla plné zuby.
První šest kapitol je nuda, nuda, šeď, šeď.
7. – 9. kapitola – nepatrně se to zlepšilo, protože se objevily další postavy.
Od 10. kapitoly se „hlavním“ hrdinou stal víceméně Maxmillián, ale celkový dojem to už napravit nemohlo. A navíc Gilberta a Lucii bych oželela. (btw co se týče původu Lucie to je divoké i na brakovku).
Ad Sebastianův konec – uznávám, že to bylo efektní, ale přece jen – musel tam ležet DVA roky?
Hana Marie Körnerová: Pán hor X. – Věno slečny Isabelly
Ivo Železný 1997
 Co si budeme povídat – příběhy typu „Kráska a Zvíře“ vždycky zaberou. A Maxmillián je po dvou mizerných dílech zase HRDINA, který stojí za to. I kroupu jsem uronila. :-)
L. J. Smith: Upíří deníky 4 – Temné shledání
Fragment 2010
Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že jí prostě NĚCO chybí. Ani kouzlo, ani logika. Celkově jsem z celé série dost zklamaná.:-(
Mám pocit, že autorka posunuje hrdiny jako figurky na šachovnici a dost často se jí podaří i druhý aut v dějinách šachu. :-( Opravdu mi vadí, že postava X ve třetím díle jen tak mimochodem prohodí, že zabila postavu Y (btw o postavě X jsme si až do třetího dílu taky mysleli, že je mrtvá) a tu máš, čerte, kropáč – kdo není tím Zlem? Postava Y, která vesele žije dál.
Po pravdě jsem je dočetla jen proto, že mi ji půjčila kamarádka, která si je i kupuje; jinak bych skončila už na str. 20.
A co uděláte, když se vám příběh o upírech rozklíží? Jasně, zaplácnete to vlkodlakem. Jak originální /zvláště, když vlkodlak pěkně spolupracuje s upírem/.
Obávám se, že nejlepší na celé sérii jsou obálky.
Nemám nic proti dobrým koncům, ale čeho je moc, toho je příliš. Neodbytně se nabízí srovnání s Němým Bobšem, tedy s prací profesora Fiedlera.
Bíle: Ani v příběhu o upírech nemůžete nechat dva hlavní hrdiny umřít a pak je dost pochybným způsobem prostě oživit a nechat odejít vstříc zapadajícímu slunci. A navíc si nejsem jistá, jestli se z upírů zase nestali smrtelníci, ale opravdu nemám na to, abych to zkoumala. Stačilo.
 Amanda Quick: Počestné lži
Baronet 2009
Jako knihovník jsem zodpovědně očíslovala díly podle autorky, ale z hlediska logiky by bylo rozumnější udělat série dvě – jednu historickou a jednu současnou. Nicméně 35 stránek mi bohatě stačilo.
|
Registrace nového uživatele 
