Přečetla jsem "Ztracený symbol" od Dana Browna. No, jestli profesor Langdon na konci knihy pocítil naději, já ji na konci knihy pocítila také - že si dá Brown dalších deset let pokoj. Pravda, zednáři mě nikdy moc nebrali, takže odhalovat jejich tajemství jsem netoužila, navíc jim Brown narozdíl od chudáků katolíků dost nadržuje, takže odhalíte maximálně to, že jsou to úžasní čestní charizmatičtí bohatí atd. atd. lidé, a připlete-li se mezi ně nějaká černá ovce, celý svět se spojí, aby se jí zbavil.
Jedinou zajímavou zápletku musí okamžitě prokouknout každý a pak už jen dvě stě stran čekáte, až ji prokoukne i Langdon a spol.
A ze všeho nejhorší byly poslední dvě kapitoly, kde už bylo dokonáno a velmistr řádu se rozhodl Langdonovi zjevit nejvyšší pravdu, třebaže nebyl zednář (prostě jen tak za odměnu, že je tak dobrej). Ehm, ehm, to bych chtěla vidět! A protože nejvyšší pravda je stejně nudná jako zbytek knihy, zednáře to v mých očích nezatraktivnilo.
A do toho ty řeči: "A všiml sis? A věděl jsi? A četl jsi? A víš vůbec? a na druhé straně vytřeštěný Langdon: "to mě nenapadlo, to nemůžu přijmout, to jsem nepostřehl." Uff.
To už radši kněze, co si umělým oplodněním pořizuje potomka s jeptiškou. |
Registrace nového uživatele 
