runka
s. 174-177
Radši bíle: “Chceme tě obšťastnit, můj pane,“zazpívala Saha a mrkla na něj dlouhými řasy.
„Nejste moje. Máte nové pány.“
„Harún povídal, že nás potřebuješ,“ pípla upejpavě. „Muži Leily a Amar mu dali za pravdu, že bychom tě měly potěšit. Zůstaneme, dokud nás budeš potřebovat.“
Džamál se zasmušil. „Harún nemá právo takto rozhodovat. Vraťte se ke svým pánům. Vzkažte jim, že oceňuji jejich péči, ale jsem spokojený tak, jak jsem.“
Saha nemohla odtrhnout oči od Džamálova přirození, které ji nijak nepřesvědčovalo, že je spokojený. (...)
Všechny tři pomohly Džamálovy z vany, vzdychej při pohledu na jeho kyj. Vzpomínaly s láskou na dlouhé, radostné hodiny strávené v jeho posteli. Za všechna ta léta je Džamál nenechal ani jednou neukojené.
Škádlený třemi páry smyslných rukou byl Džamál napjatý jako tětiva. Jeho tělo volalo po uvolnění. Bývalé milenky byly celé žhavé, aby ho obšťastnily. Džamál nemohl popřít, že potřebuje ženu, otázkou však zůstává, zda tyto tři ženy mohou zmírnit bolest ze ztráty Zary.
Lehl si do postele na záda a nechal je konat, jak samy rozumějí, zatímco upíral oči ke stropu a přemítal, jak to že ho vzrušují tak málo. Pouhá vzpomínka na Zaru ho rozdráždila víc než tři kuběny dohromady.
Saha a její družky byly D zjevným nezájmem čím dál znechucenější. Jeho tělo reagovalo, ale myslí byl kdovíkde. Nespolupracoval. Stále nešťastnější Saha se prohrabávala v zásuvce nočního stolku, až našla, co hledala. Sametový váček.
„Natáhni ruku, Džamále,“ šeptala mu do ucha. Sotva napůl duchem přítomný Džamál nastavil dlaň, do níž mu vložila dvě stříbrné kuličky. „Kterou z nás potěšíš první, pane?“
Zachmuřil se, ale nakonec se poddal. „Třeba tebe, Saho.“
Kvíkla radostí, natáhla se na pohovku vedle Džamála a roztáhla nohy. Džamál ohřál kuličky v ruce a pak je opatrně vložil Saze do kluzké pochvy. Leila a Amar stály vedle lůžka a špitaly povzbudivá slůvka, když jí Džamál kroužil pánví. Saha vyvrcholila rychle, prudce se vzepjala a vykřikla rozkoší.
Totéž s těmi dalšími dvěmi. Když pominu nepřítomnost jakéhokoliv děje, tak mě zarazilo, že je nějaká hygiena netrápila a podělily se všechny tři. “Teď jsi na řadě ty, Džamále,“ řekla Saha. „Jak tě můžeme potěšit?“(...) „Těšil jsem se z vaší rozkoše,“ odpověděl. „Vraťte se ke svým pánům a povězte jim, že jste mne obradovaly. (jak čtu, tak píšu).
„Ale to bychom lhaly!“ vydechla Amar, zklamaná odmítnutím. (...) „Harún mě bije, když ho rozzlobím,“ přiznala Saha. „V posteli je hřebec, ale vyžaduje poslušnost.“ (...)
„Zapomněly jste na důvod, proč jsem vás dal pryč?“ namítl Džamál drsně. „Chtěly jste otrávit ženu, která vám nic neudělala.“ (že si vzpomněl brzo)(...) „Kliďte se!“ poručil D. „Můžete na přechodnou dobu zůstat v harému, ale nečekejte ode mě víc, než vám budu ochoten dát.“ (...) Nabručené ženy se rychle zahalily do kaftanů a odporoučely se.
Asi tak. Zjevně jsem našla další autorku, kterou nemusím.
|
Registrace nového uživatele 
